Jóhann Páll Árnason Livres

Contents: Acknowledgements — Introduction Oswyn Murray: Gnosis and Tradition Louis A. Ruprecht: Why the Greeks? Christian Meier: The Greeks: The Political Revolution in World History Kurt A. Raaflaub: Political Thought, Civic Responsibility, and the Greek Polis Jean-Pierre Vernant: Forms of Belief and Rationality in Greece Pierre Vidal-Naquet: Beasts, Humans and Gods: The Greek View Cornelius Castoriades: Aeschylean Anthropogony and Sophoclean Self-Creation of Anthropos Johann P. Arnason: Autonomy and Axiality: Comparative Perspectives on the Greek Breakthrough Peter Murphy: Architectonics Vassilis Lambropoulos: On the Notion of the Tragedy of Culture

Kniha obsahuje texty o sociální teorii a historické sociologii, napsané od konce 80. let do roku 2005, zaměřené na tři tematické okruhy. Dva texty se věnují sociologické teorii, přičemž autor ukazuje, že málo známé přístupy k zásadním problémům, jako jsou koncepce jednání v neomarxistické filosofii praxe a úvahy o moci v díle Eliase Canettiho, mohou významně ovlivnit teoretické diskuse. Tyto nevyužité zdroje nabízejí korektivy k redukcionistickým tendencím sociologického myšlení. Nejobšírněji se rozebírá problematika modernity a modernizačních procesů v kontextu "různorodých modernit". Autor zdůrazňuje, že modernita je historicky situovaný proces, který nelze chápat bez vnitřně rozporných a variabilních základních struktur. Konkrétní sociální a kulturní konfigurace moderního světa, jako jsou Japonsko a komunistická alternativa modernizace, jsou podmíněny historickým pozadím. Třetí tematický blok tvoří dva texty věnované srovnávací civilizační analýze, která se vyvinula v kontaktu s novými historickými interpretacemi "axiálního věku". Teoretické argumenty v tomto kontextu se staly základem pro širší pojetí vztahů mezi kulturními vzorci, sociálními strukturami a sociální změnou.

Patočkův esej Nadcivilizace a její vnitřní konflikt, vzniklý pravděpodobně v padesátých letech 20. století, patří mezi jeho nejvýznamnější a nejaktuálnější texty. Zaujímá jedno z předních míst mezi filosofickými diagnózami doby a spadá do málo prozkoumané fáze jeho filosofické tvorby. Patočka se snaží porozumět komunismu, přičemž jeho argumentace vychází z krize, která se měla prohlubovat až do zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě. Tato krize vyvolala reakce marxistického revizionismu v regionu a názory západních liberálů, od nichž se Patočka kriticky distancuje. Koncept nadcivilizace reaguje na historickou zkušenost a navazuje na argumentaci z jeho prvních významnějších prací. Monografie, vzniklá na základě konference v Lipnici v červnu 2009, zkoumá esej ze tří úhlů pohledu. První část se věnuje pojmu a problematice nadcivilizace (Johann P. Arnason, Ilja Šrubař, Marek Skovajsa). Druhá část se zaměřuje na filosofické souvislosti konceptu (Hynek Janoušek, Ivan Chvatík, Václav Bělohradský, Martin Ritter). Třetí část obsahuje stati Karla Müllera, Jiřího Tourka, Milana Hanyše, Zdeňka Pince a Jana Bouzka, které zkoumají historické perspektivy konceptu nadcivilizace.

Kniha je zasvěceným úvodem do základní problematiky, pojmosloví a hlavních tematických okruhů civilizační analýzy. Zahrnuje také originální rozbory otázek týkajících se Evropy a východní Asie, jejich specifické úlohy ve světových dějinách a jejich cesty k modernitě.

Kolektiv autorů sestávající ze sociologů, filosofů, historiků a politologů v knize zkoumá vztahy mezi náboženstvím a politikou z rozmanitých teoretických, metodologických a disciplinárních hledisek. V teoreticky zaměřených kapitolách pojednávají J. Sokol, J. P. Arnason a J. Homolka o složitých souvislostech vztahů mezi náboženstvím a modernitou a pokaždé z jiného zorného úhlu téma začleňují do širších perspektiv antropologických, filosofických a historicko-sociologických. M. Šimsa, P. Barša a M. Hanyš se dotýkají aktuálních diskuzí o nábožensko-politických vztazích a pojednávají o problematice islámu a demokracie, roli náboženství v liberálně-demokratickém diskursu a vztahu mezi monoteismem a násilím. Kapitoly psané P. Kratochvílem, T. Doležalem, Z. R. Nešporem, K. Černým a M. Jaluškou analyzují vybrané historické i současné případy nábožensko-politických konfigurací (EU, česká společnost, arabské jaro, středověká Galicie) a na konkrétním materiálu ukazují jejich rozmanitost a dynamičnost.

Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.

The articles included in this Yearbook of the Sociology of Islam are focused on two perspectives: Some link the comparative analysis of Islam to ongoing debates on the Axial Age and its role in the formation of major civilizational complexes, while others are more concerned with the historical constellations and sources involved in the formation of Islam as a religion and a civilization. More than any other particular line of inquiry, new historical and sociological approaches to the Axial Age revived the idea of comparative civilizational analysis and channeled it into more specific projects. A closer look at the very problematic place of Islam in this context will help to clarify questions about the Axial version of civilizational theory as well as issues in Islamic studies and sociological approaches to modern Islam. Contributors among others: Said Arjomand, Shmuel N. Eisenstadt, Josef van Ess and Raif G. Khoury.

Der gemeinsame Bezugsrahmen dieser Studien ist ein Gesellschaftskonzept, das sich einerseits auf den Praxisbegriff stützt und aus ihm Korrektive gegen einige Kurzschlüsse der dominanten Handlungstheorie gewinnen möchte, andererseits aber ökonomische, kulturelle und politische Strukturen als prinzipiell gleichran-gige und wechselseitig irreduzible, wenn auch in geschichtlich variierenden Formen verflochtene Kontexte der Praxis begreift und dadurch den Reduktionismus der praxisphilosophischen Tradition vermeidet. Thematisiert wird aber in erster Linie ein besonderer Aspekt dieses Fragenkomplexes: der spezifische Stellenwert der Kultur im Rahmen des oben skizzierten Modells und die damit verbundene Ausarbeitung eines Begriffs der Interpretation, der der metasozialen Dimension der Kultur gerecht werden könnte.

Das Buch fragt danach, welche Rolle die Religion im Prozess der Modernisierung spielt: Wurde der Übergang von vormodernen zu modernen Gesellschaften dadurch möglich, dass die Bedeutung der Religion abnahm? Oder war gerade die Auseinandersetzung mit der Religion Voraussetzung für den Weg in die Moderne? Dazu setzt es sich mit prominenten Theorien zur Entstehung der Moderne auseinander.