Kniha o Janu Palachovi významného a uznávaného českého novináře a publicisty Jiřího Lederera se zařadila již při prvním vydání v roce 1990 mezi základní literaturu k tomuto odvážnému a tragickému příběhu naší novodobé historie. Kniha přináší Palachův životní příběh přirozeně na pozadí dobových událostí v Československu, zaměřuje se ale i na podobné případy jinde v Evropě. Kniha je autorovým přístupem – houževnatostí ve snaze zahrnout veškeré relevantní informace k případu a zároveň snahou o nezaujatost a citlivost při jejich interpretaci – dílem vysoké novinářské profesionality a stále aktuálním textem o jedinečné osobnosti Jana Palacha i jedinečné době.
Když se řekne WERICH... vybaví se VOSKOVEC. A když se řekne VOSKOVEC... vybaví se WERICH. Tohle osudové setkání muselo být dáno shůry. A tak se mohli V a W potkat na reálném gymnáziu v Křemenově ulici v Praze a vzniklo nerozlučné celoživotní přátelství. Aby mohli v roce 1927 vystoupit s Vest Pocket Revue v Umělecké besedě a aby ji pro velký úspěch mohli později hrát již na prknech avantgardního Osvobozeného divadla..., a aby taky se spoustou dalších her „osvobozovaly“ desítky a stovky (a kolik jich vlastně bylo?) věrných diváků originálním humorem značky „V + W“. I po osudném roce 1938, kdy byla scéna Osvobozeného divadla uzavřena, zůstali v živém povědomí kulturní společnosti po celé dvacáté století. A dodnes zůstávají - pro Osvobozené divadlo i pro své další tvůrčí a životní cesty. V ojedinělém souboru příspěvků na téma Když se řekne W... (a) když se řekne V... nalezne čtenář cenná svědectví mnoha významných osobností naší kultury, působících u nás i v emigraci: Vlasty Chramostové, Elmara Klose, Miloše Formana, Jana Skácela, Josefa Škvoreckého, Adrieny Šimotové, Olbrama Zoubka, Anastáze Opaska, Jiřího Hanzelky, Milana Machovce a spousty dalších. Stejně jako tvorba obou velikánů českého divadla zrcadlila malou velkou českou společnost, také povídání o V a W k ní přirozeně odkazují. A jsou to povídání laskavá, chytrá, inteligentní, humorná, a taky moc vzácná - vždyť V a W vzácní byli.
Podtitul: Vzpomínání do srpna 1968. První díl pamětí českého novináře, který byl za minulého režimu perzekuován a vězněn. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku navrhla Barbora Munzarová.
Knihu tvoří dva sborníky věnované Janu Werichovi a Jiřímu Voskovcovi.
První sborník (Když se řekne Werich..) původně vznikl jako dárek k Werichovým sedmdesátinám a existoval pouze v jediném exempláři. V r.1981 pak knihu vydalo exilové nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. A tak se dostala do rukou nemnoha šťastlivců, kteří si ji zařadili na čestné místo v knihovně.
Druhý sborník (Když se řekne Voskovec..) vznikl už zcela zákonitě na základě premisy "Když se řekne A, musí se říci i B". Vyšel v r.1982 opět v nakladatelství Index.
