Gonçalo M. Tavares Livres

Hailed by Jose Saramago as the best writer of his generation and a likely future winner of the Nobel Prize, Dalkey Archive is proud to introduce Gonçalo M. Tavares and his breakthrough novel.

Mr. Valéry is short and smart, but he thinks that to have friends, he must be on their level. Find out what happens when he tries to measure up. Bilingual children's story in English and Spanish.

Prvý diel z cyklu Štvrť obsahuje texty z kníh Pán Valéry a logika (2002), Pán Henri a encyklopédia (2003) Pán Juarroz a myslenie (2004). Krátke texty s pitoresknými hlavnými hrdinami - pán Valéry je čudák, ktorý má rád poriadok a logické usporiadanie vecí. Pán Henri je znalcom jednej jedinej encyklopédie a svoje vedomosti šíri ďalej v obľúbenej krčme, kde sa jeho výrečnosť stupňuje spolu s množstvom požitého absintu. Pán Juarroz premýšľa toľko a tak nahlas, že dokáže prehlušiť i realitu. Kniha vychádza v edícii portugal.sk a je dvojjazyčná, slovensko-portugalská.

Originální portugalský autor vytvořil imaginární městskou čtvrť, kterou zabydlil jmenovci slavných spisovatelů, umělců a filozofů. V první části (Pan Kraus a politika, 2005) této knihy pan (Karl) Kraus v absurdní satirické nadsázce vypravuje příběhy bezejmenného Šéfa, vysoce postaveného politika a jeho nezadržitelné kariéry za pomoci patolízalských asistentů. Vypravěčem druhé části (Pan Brecht a úspěch, 2004) je pan (Bertolt) Brecht a předkládá čtenářům groteskní minipříběhy a anekdoty, připomínající např. mikropovídky Franze Kafky.

Fiktívna lisabonská štvrť je tajomné miesto obývané rozličnými svojráznymi postavičkami. Okrem iných v nej žije aj sedem pánov. Spoznajte sedem príbehov plných irónie, grotesky a humoru (Pán Walser a les, Pán Brecht a úspech, Pán Kraus a politika, atď.) od významného portugalského autora Gonçala M. Tavaresa. Knihu dopĺňajú na prvý pohľad jednoduché, no o to sofistikovanejšie ilustrácie od Rachel Caiano.

»Er war ein seltsamer Mann …« so lernen wir Joseph Walser kennen, einen Fabrikarbeiter in einer namenlosen Stadt. Ein stiller Mensch, dessen Leben sehr eintönig verläuft: Die endlosen Stunden vor der Maschine, die trostlose Ehe mit seiner Frau Marga, das wöchentliche Würfelspiel mit Arbeitskollegen und die Sammlung loser Metallteile, die er wie einen wertvollen Schatz hinter verschlossener Tür hegt und pflegt. Doch Walsers Routine wird gewaltsam zerstört, als feindliche Truppen die Stadt besetzen und ein kleiner Unfall an seiner geliebten Maschine für ihn verhängnisvolle Folgen hat. Wie schon in seinem preisgekrönten Roman „Die Versehrten“ lotet Gonçalo M. Tavares in Joseph Walsers Maschine die existenziellen Fragen des Lebens aus, zeigt das Individuum als Opfer einer unversöhnlichen Welt. Gonçalo M. Tavares gilt als würdiger literarischer Nachfolger von José Saramago und Antonio Lobo Antunes. Die französische Zeitung Le Figaro bezeichnete ihn als »den portugiesischen Kafka«.

Jonathan und sein Scrivener Tavares durchqueren eine wie vor dem Abgrund stehende Kultur der Dekadenz, die für Aphorismen wie geschaffen ist. Keine erste, keine erschaffene Welt ist anzutreffen - sie scheint wie ein Pathos. Ein Souvenir aus dem alten Europa, ein Bild von Franz Kafka, passt nicht ins Bild, lässt sich nicht in die Landkarte einfügen, die eine kulturelle Wüste ohne geistigen Kompass ist.

Nota do autor: Escritas no mesmo período, algumas destas Histórias Falsas foram sendo no entanto publicadas em momentos muito distintos, em revistas portuguesas e numa antologia de contos (Jovens escritores para a nova Europa) publicada em italiano e húngaro. Não são histórias do género fantástico, mas um homem - de há três mil anos - pode nelas utilizar objectos que ainda não existiam. Quando as escrevi o que me interessava era, em primeiro lugar, exercer um ligeiro desvio do olhar em relação à linha central da história da filosofia; por outro lado, tinha curiosidade em perceber o modo como a ficção (verosímil ou nem tanto) se pode encostar suavemente a um fragmento da verdade até ao ponto em que tudo se mistura e se torna uniforme.

«– Gosto muito de bater na cabeça das pessoas com uma certa força. – Gosta? – Sim, agrada-me. Dá-me prazer. Uma pessoa vai a passar e eu chamo-a: ó, desculpe, Vossa Excelência?! – E ela – a Excelência – vai? – Sim. Quem não gosta de ser chamado à distância por Vossa Excelência? Apanho sempre, primeiro, as pessoas pela vaidade… é a melhor forma. – E quando a pessoa-Excelência chega ao pé de Vossa Excelência, o que acontece? – Ela aproxima-se e pergunta-me: o que pretende? E eu, com toda a educação e não querendo esconder nada, digo: gostava de bater com certa força na cabeça de Vossa Excelência. É isto que eu digo, apenas. Nem mais uma palavra.»