Autor se setkal za svého působení jako vedoucí čs. kulturního střediska v Káhiře v letech 1960–1963 s mnoha lidmi nejrůznějších povolání i vzdělání a poznal nejen kulturní, ale i běžný život a prostředí i mentalitu národa. O tom všem vypráví zajímavě ve své knížce, která nenícestopisem ve vlastním slova smyslu, mnoho však poví o způsobu života v zemi postupně se vymaňující z dědictví, které tu zanechalo koloniální panství.
