Josef Češka Livres

Historické dílo Ammiana Marcellina je základním pramenem k dějinám pozdní římské říše a autor je pokládán za nejlepšího římského historika po Tacitovi. Jeho líčení začíná tam, kde skončilo dílo Tacitovo, ovšem prvních třináct knih se nedochovalo. Zachovala se nicméně významnější část, knihy 14 – 31, popisující události, jichž byl autor současníkem a často účastníkem: jeho vyprávění začíná rokem 354 a končí rokem 378. Koncepcí díla navázal Marcellinus na svůj vzor tacia a na metody klasické historiografie: čerpal ze spolehlivých autorů, vyhledával očité svědky, pracoval s archivními dokumenty a především vycházel z vlastních zkušeností a poznatků. Ammianovy Dějiny jsou nesmírně důležitým pramenem k poznání politické a vojenské historie 2. pol. 4. století.

Původní česká práce sleduje proces postupného rozkladu říše již od prvních staletí našeho letopočtu, přičemž osou výkladu tvoří pevné, o podrobnou znalost pramenů a literatury opřené zřetězení faktů, podložené zároveň výkladem hlubokých sociálních i ideových proměn antické společnosti oné doby. Jako zvláště důležitý činitel vystupuje mezi těmito činiteli proces postupné christianizace říše, jenž jí dal alespoň v závěru jejích mnohasetletých dějin myšlenkovou jednotu. ... celý text

KNIHA I – III Židovsko-římský historik 1. stol. n. l. zachycuje ve svém rozsáhlém historickém díle, známém dnešnímu čtenáři hlavně ze slavného zpracování Liona Feuchtwangera, dějiny první židovské války proti Římanům, jež začala povstáním v Judsku r. 66 n. l., vyvrcholila dobytím Jeruzaléma r. 70 a skončila potlačením posledního odporu r. 73. První svazek líčí období vlády Seleukovců v Palestině (cca od poloviny 2. stol. př. n. l.), makabejské povstání, vznik posledního židovského státu ve starověké Palestině pod vládou dynastie Hasmoneovců, počátek římské nadvlády, vládu Héródovu, období správy římských prokurátorů v Palestině a začátek židovského povstání proti Římanům v r. 66 n. l.

Kniha rozhovorů s prof. Češkou, historikem, který se zabýval dějinami starověku, překlady z latiny a textovou kritikou, uvádí čtenáře do světa vztahů mezi církví a římským státem. V chronologicky řazených kapitolách jsou vystiženy nejdůležitější události světských a církevních dějin od 2. do 5. století včetně pronásledování křesťanů, konstantinovského obratu a prvních tzv. ekumenických koncilů. Češka je autorem drtivé většiny textu, Hanuš mu pouze klade otázky.

Monografie řeší otázku, jak se lišilo postavení otroků podle zámožnosti jejich pánů. Rozborem italských hospodářských poměrů, organizace práce a životních podmínek otroků dospívá k závěru, že chudí majitelé otroků zacházeli s otroky mírněji a tím přispívali k udržení otrokářského řádu, neboť vlastně rozbíjeli jednotu otroků v jejich boji proti otrokářům.