Cílem učebnice je poskytnout studentům průvodce základními teoretickými otázkami práva. Je na právní teorii, aby odhalila společné principy a tradice, které přesahují místní zvláštnosti. Měl by se vytvořit most mezi studiem pozitivního práva a studiem právní teorie. Příliš často jsou tato pole studována samostatně, jako by byly proti sobě. Ale praxe bez teorie je slepá, zatímco teorie bez praxe je k ničemu.
Praktikum z právní metodologie je určeno primárně pro studenty právnických fakult, aby rozvíjeli právní myšlení, které je odliší od neprávníků, a aby si osvojili interpretační a argumentační dovednosti. Zaměřuje se na metodologické aspekty práva, jako jsou interpretační metody, řešení kolizí právních norem a principů, včetně testů proporcionality a metodologie právní komparatistiky. Každá kapitola obsahuje teoretický úvod, který stimuluje otázky a badatelskou zvídavost, a ukazuje vzájemné souvislosti metod. Témata se soustředí na konkrétní metody nebo problematiky, přičemž všechny výkladové metody a argumenty jsou úzce provázány. Součástí kapitol jsou cvičení a případové studie vycházející z judikatury Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR, Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, stejně jako z případů řešených veřejným ochráncem práv. Tato kazuistika pokrývá široké spektrum právního řádu, zejména civilní, správní a ústavní právo, se zaměřením na ochranu základních lidských práv a antidiskriminační právo. Zvoleny byly tematicky zajímavé kauzy, jako je problematika povinného očkování, diskriminace intersexuálních osob, nošení náboženských symbolů a poskytování informací o platech úředníků.
Učebnice představuje základní instituty a pojmy spojené s islámským právem. Úvodní část obsahuje stručnou zmínku o vzniku islámu a některých důležitých momentech historického vývoje islámského světa. Výklad se dále věnuje pramenům islámského práva, islámským právním školám a islámským teoriím státu. Druhá velká část učebnice pojednává o nejdůležitějších odvětvích islámského práva – rodinném právu, dědickém právu, trestním právu a finančním právu; připojena je také krátká zmínka o islámském soudnictví. Na závěr je pro lepší orientaci doplněn krátký slovník vybraných cizích pojmů. Tato učebnice je určena především pro volitelný předmět Islámská právní kultura, který je vyučován na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. K seznámení se s hlavními instituty islámského práva ji mohou využít také ostatní studenti vysokých škol, případně širší veřejnost.
Učebnice seznamuje studenty práva se základními právními pojmy, které obecným způsobem charakterizují právní řád a jeho fungování. Znalost těchto základních pojmů (pozitivní právo, prameny práva, právní normy, právní vztahy, realizace práva, aplikace práva, porušení práva, právní odpovědnost, zákonnost, právní stát atd.) by měla zvýšit schopnost budoucího právníka orientovat se v pozitivním právu a aplikovat právo ve své praxi. Teorie práva by měla naučit budoucího právníka jak myslet o právu, spíše než znát jeho konkrétní obsah. Studium jednotlivých institutů a platné právní úpravy je úkolem příslušných odvětvových disciplín. Přesto nelze teorii práva zcela izolovat od platného práva – ta musí reflektovat jeho vývoj. Kniha proto především zohledňuje změny, které přineslo přijetí nového občanského zákoníku. Učebnice je určena zejména pro studenty právnických fakult, může být však využita také studenty jiných škol s právním zaměřením, případně těmi, kteří se chtějí seznámit se základními pojmy práva, například v rámci přípravy na přijímací zkoušky.
Hlavním cílem této knihy je analýza filosofického proudu v rámci angloamerické právní vědy, který se nejčastěji označuje jako „nová teorie přirozeného práva“. Je to označení pro konkrétní oživení a přepracování teorie přirozeného práva Tomáše Akvinského iniciované v šedesátých letech 20. století francouzsko-americkým filosofem Germainem Grisezem. Grisezovým hlavním spolupracovníkem byl australský právní filosof John Finnis. Ve své knize Natural Law and Natural Rights se Finnis pokusil nově formulovat přirozenoprávní doktrínu s úmyslem vyvrátit nejčastější námitky odpůrců. Tato jeho hlavní práce je často označována za zásadní příspěvek k debatě mezi pozitivisty a zastánci přirozeného práva. Nová teorie přirozeného práva používá argumenty odpovídající moderní právněfilosofické debatě a snaží se najít originální odpovědi na otázky lidského dobra a praktického rozumu. Proto lze její koncepci považovat za významný příspěvek k renesanci přirozenoprávního myšlení ve 20. století.
Sborník příspěvků z jednání sekce teorie práva a právních dějin na konferenci Olomoucké právnické dny konané ve dnech 21.-22.5.2016