Daniel Růžička Livres

Reprezentativní publikace k 70. výročí zahájení televizního vysílání v Československu. Cílem knihy je nabídnout čtenářům výběr toho nejpodstatnějšího, co televizi u nás utvářelo a čím procházel vývoj jejího technického zázemí a programu. Na tři obsáhlé kapitoly s kalendáři navazuje přehlede mezinárodních ocenění a pasáž s portréty výrazných postav televizní obrazovky z pohledu diváků. Obrazovou složku knihy tvoří více než 70 fotografií z televizního archivu, z nichž některé jsou publikovány poprvé. Podstatnou pasáží jsou grafy a přehledy, stejně jako seznam odborné literatury, nabízející hlubší vhled do problematiky.

(Z úvodu) Sedíme proti sobě v malé pracovně jejího ďáblického bytu. Na stolku před námi je vyrovnána velká hromada alb s fotkami, nejen rodinnými, ale hlavně s těmi, které zachycují její profesní život – život v televizi a s televizí (v tomto případě nehovoříme o přístroji, ale o instituci). A co fotka, to vzpomínka, historka nebo komentář. Na zdi kromě obrázků visí další dvě velké fotografie: její portrét a portrét druhého manžela, významného rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky. Sedíme proti sobě a já poslouchám její vyprávění. Život jí nadělil již osm křížků, ale v její tváři byste je hledali marně. Do novodobé historie naší země se zapsala jako první televizní programová hlasatelka. V padesátých a šedesátých letech minulého století byla v poctivém slova smyslu celebritou, zažívající slávu a obdiv televizních diváků, byla vzorem mladým děvčatům v oblékání a účesech; ale také jako máma vychovala dvě dcery. Dnes je už prababičkou. Žena, které na počátku sedmdesátých let tehdejší mocní změnili život jen proto, že se, z jejich pohledu, nechovala tak, jak právě určovaly stranické a ideologické vzorce.

Autor ve své práci přibližuje, kde a jak vznikl námět na známý normalizační seriál Třicet případů majora Zemana. Na základě studia archivů České televize, Ministerstva vnitra i Památníku národního písemnictví čtenářům předkládá fakta o jeho literární přípravě a mnohdy konfliktním průběhu tvorby a natáčení. Popisuje, do té doby nevídanou, spolupráci komunistického ministerstva vnitra s filmovým štábem. Text je doplněn nejrůznějšími dobovými dokumenty a šedesáti fotografiemi předních českých a slovenských herců, kteří si v seriálu zahráli. Kniha není jen příběhem vzniku tohoto seriálu. Odhaluje na tomto konkrétním případě jeden ze způsobů, jakým za minulého režimu v umělecké tvorbě vznikala komunistická propaganda a zvláště kontrapropaganda – tedy záměrná lež a falzifikace historie.