Mikhail Zoshchenko's Sentimental Tales are satirical portraits of small-town characters on the fringes of Soviet society in the first decade of Bolshevik rule. An original perspective on Soviet life and uproariously funny, Sentimental Tales at last shows Anglophone readers why Zoshchenko is considered among the greatest humorists of the Soviet era.
The narrative delves into the darker aspects of human nature, highlighting themes of illusion, despair, and decay. It examines the struggle for survival and the primal instincts that lie beneath the surface of civilization, portraying the complexities of humanity through a raw and unflinching lens. The text offers a profound exploration of the animalistic traits within people, inviting readers to reflect on the essence of existence itself.
Výběr satirických povídek známého ruského humoristy, vydaný v edici Veselá četba nakladatelství Adolfa Synka.
Jeden z nejčtenějších sovětských spisovatelů nám ve svých povídkách přibližuje drobné lidičky ze sovětského "obyčejného života", kteří i v převratné době mají své malé všední starosti, a k jejich konfliktům dosavadním se pojí konflikty nové, sžívání se s novou skutečností.Zoščenko zná dobře sovětské prostředí - po revoluci se potloukal po mnoha městech v Rusku jako tesař, lovec, ševcovský tovaryš, telefonista, milicionář, hráč karet, kontoarista i dobrovolník na frontě - a umí z něho co nejvíce vytěžit pro své satirické humoresky. Čerpá odtud nejen motivicky, ale i jazykovou grotesknost, která je pro něj tak typická.
Humor a satira mají v ruské literatuře od dob Krylova, Puškina, Gogola či Saltykova-Ščedrina své nezastupitelné místo a taky svou svébytnou východoslovanskou chuť. Sborník Nic k smíchu představuje hned tři výrazná jména - A.P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka. Deset tématicky uspořádaných triád (tedy vždy Čechov-Averčenko-Zoščenko) vytváří zajímavý živočichopis běžných i méně běžných Rusů z konce impéria carského a naopak počátku ještě roztodivnějšího impéria komunistického. Sborník zároveň zachycuje zhruba půlstoletou etapu vývoje ruského literárního humoru.
Výber z humoristických poviedok Michaila Zoščenka dokazuje, akým bol mimoriadnym majstrom pera. Nezaprie, že jeho predchodcami boli Čechov a Gogoľ. V jeho smiešnych historkách sa mieša smutné s humorným, trpká irónia s úsmevom, absurdita s realitou. Námety si bral z najbežnejšieho životného prostredia. Ukazuje človeka z tej smiešnejšej stránky, ktorá obyčajne nebýva najlichotivejšia. Kedysi Zoščenkovi vyčítali, že si "ako meštiak a vulgárny človek zvolil za stálu tému prehrabávanie sa v najnižších a malicherných stránkach všedného života." Dnes môžeme práve tieto zápory považovať za klady. Jeho schopnosť vnikať pod povrch cítime ako umenie civilné, moderné, nevyumelkované a odvážne.
