Výbor z poezie výrazného sovětského básníka střední generace, promlouvajícího přes staroruskou stylizaci a staroruská témata, přes náměty přírodní, milostné a řadu kulturních reminiscencí k dnešku, přičemž celkové ladění jeho tvorby je do značné míry určováno otřesnými válečnými zážitky z jeho dětství.
Aleksa Šantić je hodnocen nejen jako představitel pozdního srbského romantismu, ale i jako zakladatel epochy modernismu v téže literatuře. Autor byl přesvědčeným zastáncem názoru o společné existenci všech jihoslovanských národů, které se měly postupně sbližovat. Toto jeho přání se splnilo vytvořením Jugoslávie po ukončení první světové války, tehdy však nemohl tušit, jaký bude další vývoj této země a k jakému krvavému rozpadu tento státní útvar nakonec dospěje. Základem Šanićova básnického díla je lyrika, která se pohybuje v intimních, vlasteneckých i sociálních polohách. V některých básních je rovněž zobrazena i náboženská víra, která však mnohdy bojuje s pochybnostmi a beznadějí.
Výbor z básnického díla klasika arménské literatury.
Svérázný cestopis vyšel v Rusku roku 1790. Postřehy o nepravostech a útlaku v souvislosti s aktuálními událostmi ve Francii zapůsobily jako rozbuška. Radiščev byl kvůli publikování díla, které je ovlivněno románem Lawrence Sterna Život a názory Tristrama Shandyho, uvězněn a odsouzen k smrti; trest byl nakonec zmírněn na desetileté vyhnanství. Pohled na reálie soudobého Ruska konce 18. století může být aktuální i dnes. Radiščevova cesta není jen nemilosrdnou analýzou a kritikou, ale také mučivým sebezpytováním a zpovědí ruského intelektuála vracejícího se z Evropy do vlasti. Cesta je zobrazením vnějšího světa a současně hledáním energie na změnu, která musí přijít zevnitř. Obrazy zvůle, násilí, zaostalosti, útlaku šlechty dnes čteme s odstupem – poučeni scestností rychlých řešení. Radiščevova dobovými idejemi osvícenství živena víra v pokrok může připadat trochu naivní, avšak upřímná. Pronikavý pohled vzdělaného člověka, svěží styl, působivé obrazy jistě zaujmou i dnes jak zájemce o dějiny, tak i milovníky důvtipně ztvárněného slova.
Kniha veršů mladého sovětského básníka, jenž svým vstupem do literatury r. 1960 vyvolal obecnou pozornost přímo revolučností svých básní. Sám soudí, že „verše mají podobnou vlastnost jako zvětšovací sklo, zesilují pocity posluchačů“ a že „opravdová poezie je vždycky revolucí“.
Vybrané básně ze dvou až dosud vyšlých knih veršů V. Popy (nar. 1922), jenž je uznáván za nejčelnějšího a nejosobitějšího představitele modernismu v soudobé srbské literatuře.
Publikace přibližuje bitvu na Kosově poli zajímavými dobovými svědectvími i názory význačných jihoslovanských historiků, plubicistů a esejistů; tradici a význam kosovské myšlenky i vývoj pojetí této nejsymptomatičtější idey srbských dějin ilustruje četnými literárními ukázkami: srbskými stredověkými hagiografiemi, výborem z nejkrásnějších jihoslovanských lidových balad tzv. kosovského cyklu, úryvky z děl srbských prozaiků klasických i moderních a malou antologií poezie na kosovské náměty z pera srbských, černohorských a dalších jihoslovanských básniků 19. a 20. století.
