Poslední ze sedmi sborníků pardubického nakladatelství Theo, vycházejících od roku 2005, který představuje završení přehlídky současné české literární tvorby (celkem bylo uvedeno 49 autorů). Sborník, jehož editorem je básník Pavel Rajchman, představuje prózu Petra Kabeše, Ivana Matouška, Alice Bartkové (vyjímečně zařazené nadějné slovenské autorky ve slovenštině) a Miloše Vodičky a poezii tragicky zemřelých bratrů Čapků, Michala a Jana Karla a Petra Krále.
Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.
V pořadí sedmá básníkova sbírka obsahuje 44 básní rozčleněných do dvou částí a celkově pěti oddílů. Jde o soubor nerýmovaných textů psaných volným, rytmizovaným veršem. Časoprostorovou povahu lidského jednání a pobytu ve světě Rajchman tematizuje především z hlediska procesu zvěcnění. Ten směřuje na jedné straně k popisu, případně reflexi, na straně druhé však znamená „zmrtvování“. Proti tomuto zvěcňování Rajchman ve své poezii staví opačný proces, který bychom mohli nazvat zosobňováním. (Což se konkrétně projevuje například v personifikaci věcí, dějů, situací...) Uplývající čas je člověku přítelem – brání opakovatelnosti, nejedinečnosti – „čas netruchlí // plachtí“, čas umožňuje srovnání, průhledy (přesmyky) mimo to, co zůstává na povrchu. Čas je pohybem a pohyb dává prostor svobodě. Název sbírky není skrytě imperativním vyjádřením touhy po úniku ani konstatováním, že kniha – či snad poezie jako taková – nabízí nějaké definitivní odpovědi. Míří k otázce, k tajemství. Rajchmanova p
Básnická prvotina čerpá z vesmírné tématiky a zamýšlí se nad záhadnými bytostmi-ufony.
Pro svou nekonvenční sbírku použil autor jako formální prostředek u řady básní útržky dialogů postav ze světové kinematografie, které dosadil do nových nezvyklých kontextů, inspirovat se také nechal řadou výtvarných děl a časopiseckými kritikami.
V pořadí čtvrtá autorova sbírka je filozofickým podobenstvím, zamýšlejícím se nad lidským údělem.
Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“. Autor ve sbírce Zboží osvědčuje svou výrazovou přesnost, s níž je schopen ve výbušných jazykových zkratkách zachycovat rozpolcenost, nejistotu, ubohost a paradoxy provázející čas lidského života, ve kterém „cosi ... Náhle ... umrzne a padá / Roztříští se to a poraní“, avšak vzápětí, když „kusem léta je míchán dnešek, / vedrem toho chřadnoucího léta / jsou rány zaceleny“. Jak už napovídá název sbírky Zboží, motivy sbírky vycházejí ze sféry „spotřebnosti“, provázející blahobytnou společnost. V názvu sbírky se ozývá také názvuk obratu „Z boží milosti...“ Je to schopnost, jíž poezie otevírá cestu: uvidět něhu, „úsměv maminky“, který „mezi zuby rozdrtí / sebemenší příznak trudomyslnosti“, a „roztřesené tučné zakulacené břicho otce“ proměnit v „těžítko na zpěv“.
Autorova nová básnická sbírka přináší reflexivně laděnou poezii, vědomě pracující s motivy tajemna a neznáma.
Editorka Marie Mlejnková-Rosůlková zařadila do této antologie třiadvacet autorů, jejichž jména představují časové rozpětí od středověku až do současnosti. V úvodu je například představen český šlechtic Smil Flaška z Pardubic, poté následují téměř zapomenutí autoři devatenáctého století, jež jsou vzápětí vystřídáni tvůrci, kteří se později již výrazným způsobem zapsali do kontextu moderní české literatury. Je to třeba Jan Kameník, Vladimír Vokolek, Jiří Pištora, Jiří Gruša, Miloš Vodička či Petr Kabeš. Tuto plejádu osobností pak doplňují další současní autoři, kteří se již prezentovali samostatnými sbírkami: mezi ně patří Slavomír Kudláček, Pavel Rajchman a Lukáš Vavrečka. V závěru jsou také uvedeni mladí talentovaní básníci, kteří teprve stojí na samotném počátku své kariéry.
