Libuše Hrabová Livres

Podtitul: Velká kronika evropského Severu Adam Brémský je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších německých středověkých kronikářů (* před 1050, † okolo 1080–1085). Byl to vzdělaný středověký učenec a literát, který dokázal pracovat se staršími prameny i čerpat z vlastních poznatků a vytvořil dílo cenné pro svoji mimořádnou literární hodnotu a neopominutelné pro studium nejranějších dějin literatury střední a severní Evropy. Zvláštní význam mají zprávy o dějinách a geografii i severního Německa, Dánska a dalších skandinávských zemí, či o misiích k severským i slovanským národům a podmaňování jejich území ve jménu šíření křesťanství.

Příběh Hermetikonu se odehrává na Moravě koncem sedmdesátých let minulého století. Mladá lékařka se provdá do rodiny s dlouhou lékařskou tradicí. O jejím muži se proslýchá, že používá nekonvenční metody léčení. Do jejího všedního života na malém městě postupně vstupují motivy dávných mytologií - starořecké, keltské a slovanské. Setkává se s reinkarnací, s "čarovnou mocí hlavy" a také s ochráncem lidských cest, bohem, který byl uctíván pod různými jmény, z nichž nejznámější je řecké jméno Hermes. Autorka, v současnosti emeritní profesorka historie, napsala tento příběh pro své přátele v době tzv. normalizace, kdy nesměla učit na univerzitě. Zábavnou formou tak zpracovala témata svého vědeckého bádání. Zapomenutou strojopisnou kopii našla ve svém archivu po mnoha letech. Hermetikon tak vychází poprvé knižně.

Dějiny polabských Slovanů, tak jak je zachytili pisatelé dobových kronik Widukind, Thietmar Meziborský, Adam Brémský, Bavorský geograf a Ibrahim Ibn Jakub. Kniha informuje o příchodu Slovanů a jejich usídlení v oblasti, o politické a náboženské organizaci a cestě k neodvratnému zmaru. Kniha poukazuje dále na stav v raném novověku a v novověku, po zániku národní identity. Poslední kapitola je věnovaná Lužici a Lužickým Srbům.

Publikace Kniha jako svědek uvádí čtenáře do světa knih a jejich tvůrců v sedmi příbězích, o nichž vypovídají knihy z fondu rukopisů a starých i raně novověkých tisků Vědecké knihovny v Olomouci. Zdrojem informací o těchto příbězích jsou knihy ve své hmotné podobě stejně jako písemné podání, které obsahují. Mozaika příběhů postihuje různou podobu výpovědí, která je dána dobou vzniku i oblastí, z níž kniha pochází. Výběr knih pochází z 15. až 18. století, z Moravy i z různých sousedních zemí, původ spisů v nich chovaných je mnohdy mnohem starší a země jejich původu vzdálenější, a stejně tak i příběhy, o nichž knihy a spisy svědčí. Najdeme mezi nimi příběh matematika, astronoma a lékaře z Bagdádu stejně jako příběh mladých bratislavských redaktorů prvních slovenských novin (psaných česky). Přesvědčíme se, že dávní autoři i vydavatelé knih prožívali své často nelehké osudy v přesvědčení o hodnotách tolerance a přátelství, svobodného myšlení a pokroku vědění, že o dané hodnoty zápasili a jejich knihy toto úsilí zprostředkovaly čtenářům dalších století.

Sborník příspěvků k 200. výročí narození Františka Palackého připravila katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Editoři: Libuše Hrabová, Miloslav Pospíchal