Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku
Přijměte pozvání na cestu proti času. Na výlet do míst, kde dnes žijeme. Chceme se toulat minulostí, sem tam se zastavit, prodlít a naslouchat ozvěně, jež doléhá až k nám do přítomnosti. V hluku moderní doby je ta ozvěna takřka neslyšitelná. Přesto zní ve všem našem počínání... První díl velice oblíbeného historického cyklu nás zavádí do období od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku.
Kiev - Kyiv - is in chaos. Russia has withdrawn from World War I but the Germans have set up a puppet government in Ukraine. Civil war rages- the Bolsheviks have seized power in Russia, but the anti-revolutionary White Guard who have fled to Ukraine, are rallying to resist. In the meantime, Ukrainian nationalists are camped outside the capital, and a Red army is on its way to bring everyone to heel. While all this is going on, the Turbin family try to eke out their existence in Kyiv and discuss what they should do. They are exactly the sort of family - monarchist intelligentsia - for whom the future looks particularly menacing. Bulgakov's brilliant and evocative prose brings the city and the moment unforgettably to life and sheds some fascinating light on the complex interwoven histories of Ukraine and Russia.
The life of Molière, born Jean-Baptiste Poquelin, is a story of struggle and dedication, and Bulgakov tells it with warmth and compassion.
Není to kniha o mlynářích, ani o pekařích, ba ani o zlodějích. Její hlavní hrdinové nejsou ani vymyšlené postavy z pohádek, ač leckteří z nich oplývali a oplývají i dnes bohatstvím přímo pohádkovým. Trefně se o nich vyjádřil Balzac : " Za velkými majetky se skrývají velké zločiny".V napínavě vylíčených příbězích, postavených na historicky ověřených faktech, zaznívají mnohá zvučná jména : Valdštejn, Rockefeller, Krupp.... A i když se dialogy našich hrdinů odehrály ve skutečnosti asi trochu jinak, co na tom záleží ? Autor obnažuje nejen lidský profil, ale i pochybné metody a cíle jejich snažení. Jak se mu to podařilo, posuďte sami.
Jeden z najpozoruhodnejších literárnych dokumentov z druhej svetovej vojny napísala dvaadvacetročná komunistka v cele smrti ženského väzenia vo Vratislavi pred popravou v roku 1943. Nie je len obrazom posledných dní jej života, ale aj výrazom hĺbky myslenia, cítenia a presvedčenia. Bilancuje v ňom svoj život, zamýšľa sa nad vzťahom k rodičom, priateľom a kamarátom, rekapituluje aj históriu svojej jedinej lásky, s ktorou sa ešte pred vojnou rozišla.
Kniha vzpomínek, osobních zážitků a příběhů generála A. Ressela
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…
La maison était triste parce qu'elle avait des remords, elle avait des remords parce qu'elle cachait un crime. "Oh ! qui dit que c'est un crime ? reprit Villefort, tentant un dernier effort. - Comment ! un enfant enterré vivant dans un jardin, ce n'est pas un crime ? s'écria Monte-Cristo. Comment appelez-vous donc cette action-là, monsieur le procureur du roi ? - Mais qui dit qu'il a été enterré vivant ? - Pourquoi l'enterrer là, s'il était mort ? Ce jardin n'a jamais été un cimetière. - Que fait-on aux infanticides dans ce pays-ci ? demanda naïvement le major Cavalcanti. - Oh ! mon Dieu ! on leur coupe tout bonnement le cou, répondit Danglars. - Ah ! on leur coupe le cou, fit Cavalcanti. - Je le crois... N'est-ce pas, monsieur de Villefort ? demanda Monte-Cristo. - Oui, monsieur le comte ", répondit celui-ci avec un accent qui n'avait plus rien d'humain.
