Monografie přináší průřez tvorbou Tomkiho Němce, předního českého dokumentaristy a fotoreportéra. Černobílé fotografie zachycují Němcovu tvorbu od poloviny 80. let 20. století. Publikace obsahuje snímky z normalizačního Československa, mladší práce z počátku 90. let, kdy byl Němec osobním fotografem prezidenta Václava Havla, fotografie z Kuby či novější snímky, zachycující život obyčejných lidí v současném Rumunsku.
Obsáhlá publikace shrnuje tvorbu světově proslulého fotografa Josefa Koudelky. Vyšla u příležitosti stejnojmenné retrospektivní výstavy v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.Textová část knihy přináší několik studií, které mapují jednotlivé etapy Koudelkovy životní i profesní dráhy a zařazují jeho dílo do kontextu světové fotografie. Obrazová část je řazena chronologicky do sedmi kapitol, dle jednotlivých tematických cyklů (Začátky, Experimenty, Cikáni, Divadlo, reportážní Invaze 1968, Exily a soubor Panorama). Publikace i výstava vznikly u příležitosti velkorysého daru Josefa Koudelky své rodné zemi (Koudelka věnoval rozsáhlý soubor svých fotografií pražskému UPM).
Marie Chřibková, Josef Chuchma a Eva Klimentová uspořádali sborník, jehož cílem bylo zmapovat současné povědomí o feminismu u nás. Oslovení autoři a autorky (např. Pavel Kosatík, Eva Kantůrková, Olga Sommerová, Ivan O. Štampach, Václav Bělohradský, Jana Opočenská nebo Ivan Adamovič) psali na vlastní riziko: nevěděli, v jakém kontextu se jejich texty ocitnou, neznali ostatní oslovené. Projevili ochotu na dané téma uvažovat, poskytnout vlastní zkušenost, vyslovit vlastní názor, případně podat informaci o stavu ve svém oboru.... celý text
Stanislav Kolíbal (*1925) náleží k zásadním osobnostem českého výtvarného umění posledního více než půlstoletí. Tato nestandardně komponovaná publikace obsahuje v jednom „těle“ dvě části. V té první, levé, se nachází rozhovor s umělcem o jeho životě a tvorbě, který vedl publicista a kritik Josef Chuchma; zároveň je tu na fotografiích Kolíbal zachycen při setkáních, během nichž kniha vznikala. V pravé části publikace pak čtenář nalezne obrazovou přílohu s reprodukcemi autorových děl, která je členěna tak, že obsahově komunikuje s jednotlivými kapitolami rozhovoru. Kniha, graficky upravená Kryštofem Doležalem, je vybavena doslovem v zahraničí dlouhodobě působící kurátorky, historičky umění a galeristky Mileny Kalinovské, která jako jediná Češka byla nominována na Turner Prize.
500. publikace nakladatelství Torst přináší obsáhlý rozhovor Josefa Chuchmy s nakladatelem Viktorem Stoilovem a stálým spolupracovníkem nakladatelství, redaktorem a editorem Janem Šulcem, kteří ve svém vyprávění zaznamenávají detaily z redakční, ediční a nakladatelské práce v letech 1990-2010 a hovoří o mnoha českých spisovatelích, fotografech, výtvarnících, editorech, redaktorech a dalších osobnostech kulturního a veřejného života. Součástí knihy je úplná bibliografie 499 vydaných knih nakladatelství Torst, opatřená podrobnými tematickými rejstříky, kterou sestavila Adéla Petruželková. Kniha přináší též barevné reprodukce obálek všech vydaných knih a příležitostných publikací, reprodukce více než 80 obálek překladů knih nakladatelství Torst do cizích jazyků a přes 200 unikátních fotografií, faksimilí a dokumentů.
Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity. Pro Beneše, který začal tvořil v sedmdesátých letech 20. století, je fotografie bytostnou životní potřebou, nezbytným prostředkem pro sebevyjádření. Z hlediska námětu fotografuje Jaroslav Beneš všední detaily současné architektury, jeho tvorba ale především vyjadřuje pocit z doby, v níž žije. Nevyčerpává se však pouze estetickými vjemy, zajímá ho vždy, co je za nimi, tajemství, ono „cosi navíc“. U Beneše se nabízí termín minimalismus, ale na naplnění striktních minimalistických atributů se v jeho díle nachází „příliš mnoho“ osobního. Jeho fotografie jsou až iritující sloučeniny objektivity se subjektivitou a niterností. Typické pro jeho přístup rovněž je, že mu na fotografiích do určité míry nevadí technické vady, které během procesu vzniknou: nastal-li na vrstvě filmu či papíru kaz, netrápí se jím, nezastírá ho. Takovou chybu přijímá coby organickou součást „setkání“, jímž pro něho fotografie a celý proces jejího vzniku je.
Román psaný formou deníku z prostředí pracovního lágru, kde autor strávil na počátku padesátých let 4 roky.
Svazek obsahuje tři autorovy básnické texty napsané v průběhu roku 1950. V první evokuje obraz poválečné Prahy. Skladba je umocněna Hrabalovým výrazem surrealistickým cítěním, které plně odpovídá jeho představám o tomto směru a které se později promítlo v jeho povídkách a novelách. Tyto představy jsou dále rozvedeny v eposu Poldina huť, který shrnuje autorovy zážitky z 4letého pobytu na Kladně. Kniha je doplněna cyklem sonetů Barvotisky, v nichž autor rozehrává intimní a pražské motivy.
