Jiřina Zumrová Livres

Šestý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje tři větší prózy napsané v první polovině 70. let: Postřižiny (z r. 1970), Městečko, kde se zastavil čas (z března 1973) a Něžný barbar (z podzimu 1973). Všechny tři práce postihl v době jejich vzniku zákaz publikování, Postřižiny vyšly až v r. 1976, Městečko autor zcela převyprávěl a jednotlivé motivy nalezneme v Krasosmutnění (1979) a Harlekýnových milionech (1981), které jsou obsahem 10. svazku Spisů. Spolu s dalšími dvěma svazky zahrnuje tato kniha tvorbu autorova vrcholného tvůrčího období. I zde je dodržena celková koncepce Spisů, všechny texty jsou publikovány v nejpůvodnějších zachovaných variantách. K vydání připravila a ediční poznámky napsala Jiřina Zumrová. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich.

Plútarchovy životopisy význačných osobností řeckých a římských dějin představují specializovaný dějepisný žánr - biografii. Reprezentují tento žánr v pokročilém vývojovém stadiu, kdy se vlivem peripatetické filozofie obohatil o prvky a postupy umělecké prózy za účelem dosažení mravního a estetického účinku na čtenáře. Plútarchoss pak do tohoto žánru učinil průlom svou koncepcí konfrontace osobností, kdy proti Řekovi postavil analogickou postavu Římana a srovnával jejich povahy, kariéru a skutky. Činil tak s ušlechtilým záměrem: demonstrovat souměřitelnou velikost obou antických kultur. Při líčení charakterových vlastností kladl důraz na morální kvality té které postavy, jež podle jeho mínění zasluhovaly následování. Touto metodou srovnávání chtěl zprostředkovat porozumění minulosti. Celkem se dochovalo 49 životopisů, z nichž 46 je párových, tzn. 23 dvojic a 3 jednotlivé. Ztracena je Plútarchova předemluva a první dvojice Epameinóndás a Scipio Africký. Tento svazek životopisů obsahuje 14 dvojic, další pak ostatní dvojice včetně jednotlivců a doslovu.

Nový svazek knižnice, věnované literární teorii a kritice, přináší podnětnou práci sovětského autora, jež se zabývá teorií realismu a v jednotlivých kapitolách, namnoze polemicky zahrocených proti revizionistickým názorům, pojednává o formách uměleckého zobecnění, o románu jako novém druhu poezie, realismu a uměleckém novátorství, tvůrčí metodě a uměleckých stylech, rozmanitosti stylů v realistickém umění.