Martin Vojtíšek Livres

Knížka HUDEBNÍ DIALOGY oslovuje nejen milovníky klasické hudby, ale i ty, kdo se zajímají o lidské osudy. Franz Liszt, Richard Wagner, Edvard Grieg, Claude Debussy a Erik Satie jsou známé osobnosti, o nichž existuje mnoho knih zaměřených na jejich díla. Avšak tyto umělecké postavy měly rozmanité povahy a pestré životní příběhy, které je často přiváděly do nečekaných situací. Kdo čelil pistoli své zhrzené milenky? Kdo se snažil uniknout zatčení s kufříkem partitur? Kdo zaplatil za koncertní turné svým životem? Kdo napsal operu, kterou libretista tak nenáviděl, že chtěl zastřelit jeho kočku? Kdo čekal čtvrtstoletí na uznání, které získal jediným provedením svých skladeb? Autor MARTIN VOJTÍŠEK, známý svými rozhlasovými scénáři, přináší odpovědi na tyto otázky a další zajímavosti z životů těchto skladatelů zábavným a poutavým způsobem, opírajíc se o historická fakta. Neobvyklá forma fiktivního dialogu umožňuje pohled na kontroverzní události z různých úhlů, což dodává textu živost a barvitost. Kniha je ideální pro ty, kteří hledají příjemné čtení, a na závěr obsahuje překlad veršů Erika Satieho, které podkládaly jeho klavírní skladby.

Knížka, jejímž autorem je pianista Martin Vojtíšek, je cenným doplňkem jeho souborné nahrávky Novákova klavírního díla. Vedle charakteristiky jednotlivých skladeb a rozboru inspiračních zdrojů, ze kterých vycházejí, se M. Vojtíšek zaměřuje na všeobecné zásady stylové interpretace Nováka a řeší i praktické problémy, se kterými se interpreti při studiu těchto skladeb setkávají. Vychází přitom z interpretační tradice předané mu jeho učitelkou klavíru prof. Ilonou Štěpánovou-Kurzovou, která byla po desítky let v úzkém uměleckém vztahu s Novákem osobně. Jejímu otci Vilému Kurzovi je věnována první Novákova tištěná skladba (Ballada, 1893), její manžel Václav Štěpán premiéroval řadu Novákových děl (mj. Pan, 1911) a i ona sama hrála většinu ze skladatelovy tvorby pro klavír v přímém kontaktu s autorem. Pro každého interpreta by mělo být cenným základem poznání, jak si interpretaci svých skladeb představoval sám autor. Tato představa, která je v naprosté většině případů pro působivost daného díla nejúčinnější, by měla být východiskem interpretace. Zde se nabízí možnost se s touto Novákovou představou blíže seznámit nejen na základě Vojtíškových nahrávek, ale i s přispěním jeho zasvěceného výkladu.