Josef Růžička Livres

Autor provází čtenáře světem velkých šelem, především tygrů a lvů, a zabývá se jejich vztahem k člověku. Představuje šelmy v jejich domovině, v zoologických zahradách i v péči drezérů. Nepopírá, že mohutní predátoři mají v genech schopnost zabíjet, a píše i o případech, kdy setkání se šelmou skončilo tragicky. Ale na druhé straně – i velmi nebezpečné zvíře dokáže člověku vyjít vstříc, když to s ním někdo umí. Autor proto ukazuje na osudech proslulé drezérské rodiny Ringelů, jak lze najít kontakt se šelmou, jak získat její důvěru a nabídnout jí vzrušující život. A nemusí jít jen o kontakt se lvem nebo tygrem, vždyť Ringelovi vycvičili třeba i hrocha, nejnebezpečnější zvíře Afriky. Na stránkách knihy líčí své zážitky s medvědy i Jiří Kludský z legendárního rodu cirkusových podnikatelů, autorovo vyprávění nás zavede na francouzské cirkusové festivaly i do savany s lovícími lvy a zajímavost knížky je podtržena faktem, že podobné tituly vycházejí u nás jen zřídka.

Rady pro profesionály i všechny majitele psů služebních i neslužebních plemen, jak se nebát o majetek a svoji bezpečnost

Staroslovanské runy a božství Slované musí vštípiti si přesvědčení, že hájení svých zájmů jest jejich nejdůležitějším a nejživotnějším úkolem. K uskutečnění a provedení dalekosáhlého a přihlížeje k povaze slovanské nikoli snadného úkolu dlužno spojiti se v řádný celek. Možno, že snad některý z četných členů pobloudí jako marnotratný syn a bude nezdarou. Ale k tomu právě přispěje síla svazku, aby nezdárníka v jeho vlastním zájmu přivedla na cesty spořádanější. Tak důležitá perioda, jaká nadešla Slovanům, málo kdy národům nadchází. Jsou na důležitém bodu, majíce další osud svůj ve vlastních rukou! Buď uznají veledůležitou příslušnost svého pokrevenství, spojí se a vytvoří jednotky zápolící s nejpokročilejšími ideami světovými, obracejíce vlastní své postavení k lepšímu – anebo neuznají tohoto vyššího stanoviska, propadnou starým vášním a budou pouhým přípravným materiálem pro cizí jha a zotročení.

Měli-li Slované zvláštní osudy v dějinách, měly je i památky po nich nalezené. Ačkoliv ve vlastech předků tvoří valnou část starotin dochovaných a na světlo vynesených, přisuzuje se Slovanům z toho ze všeho velmi málo. Věci původu slovanského ztrácejí se v nejrůznějších odděleních, postrádány jsouce tam, kam by přináležely. Ze sporého, kulturního zbytku prohlašuje se větší díl za nepravý, podvržený brak. Neklamme se myšlenkou, že slovanověda stojí dnes na stupni vysokém, vrcholném, vyspělém. Nikoliv, slovanověda, důležitá pro kmen tak mohutný významu světového, jakým Slovanstvo bylo – jest dosud popelkou, útlým stromečkem, děckem sotva odrůstajícím. Ačkoliv průkopníky byli velicí duchové vzdělání všestranného a podivuhodného, jako Dobrovský, Kollár, Šafařík, zastiňující výsledky své práce celá pokolení – tož časy následovní jsou chudší na úspěchy a žeň jejich nevalná. Nanejvýš pracně a pozvolně dílo pokračuje. (Z PŘEDMLUVY AUTORA)

Kniha o staroslovanské mytologii se v prvé části zabývá bohy a božstvy a ve druhé slovanskými svátky, slavnostmi a obyčeji. (božstva, svatyně, bájesloví, tradice)