Růžena Pochová Livres

En 1660, d'Artagnan et Athos participent, chacun a sa facon, a la restauration de Charles II sur le trone d'Angleterre. L'annee suivante commence en France le regne personnel de Louis XIV, qui engage d'Artagnan dans sa lutte contre le surintendant Fouquet. Ce dernier est manipule par Aramis, devenu eveque de Vannes et general des Jesuites, qui a entraine Porthos dans ses aventures. Aramis ne vise a rien de moins qu'a devenir le maitre de la France et de l'Eglise. Lui et Porthos enlevent Louis XIV et le remplacent par son frere jumeau, Philippe, qui jusque-la etait detenu secretement a la Bastille. La magnanimite de Fouquet fait echouer le complot. D'Artagnan conduit Philippe a sa nouvelle prison (ou le frere du roi deviendra l'homme au masque de fer) puis arrete Fouquet. L'armee royale prend d'assaut Belle-Ile, la forteresse du surintendant, ou se sont retranches Aramis et Porthos. Le second est tue, le premier parvient a s'enfuir et s'exile en Espagne..."

Le lecteur des Trois Mousquetaires retrouvera dans Vingt Ans après ses héros favoris : Athos, Porthos, Aramis, ainsi que le gai, lucide et subtil d'Artagnan. La Fronde et la Révolution d'Angleterre servent de cadre à leurs exploits, qui les mettent aux prises avec Mazarin et avec Cromwell. Roman historique ou roman de cape et d'épée ? Avec Le Vicomte de Bragelonne, la trilogie des Mousquetaires concilie heureusement les exigences des deux genres. La présente édition, annotée avec soin, souligne la dette de Dumas envers les mémorialistes et les historiens et atteste la solidité de son information. Sur des données authentiques, qu'il redistribue à sa guise, le narrateur brode un récit plein d'incroyables péripéties, dont la structure et les thèmes sont ceux de l'épopée et du conte, mais qu'il assaisonne d'humour. Venant à la suite des Trois Mousquetaires, Vingt Ans après, moins simple, moins romanesque aussi, s'en distingue par une peinture plus diversifiée de la société, une psychologie plus nuancée, une morale plus désenchantée. C'est dire la pluralité de lectures possibles, et que chacun y trouvera son plaisir.

" Enrichissez-vous ", ordonnait Guizot, ministre contemporain de Balzac. Sous l'Ancien Régime, qui n'était pas " né " comptait pour rien. Sous la Restauration, c'est celui qui " n'a rien " qui est en bas de l'échelle. César Birotteau, marchand parfumeur, adjoint au maire du IIè arrondissement, chevalier de la Légion d'honneur, va connaître la grandeur puis la décadence. Ayant travaillé durement avec sa femme et sa fille, il a entassé beaucoup d'argent. Il est riche et veut qu'on le sache. Les frais d'une fête somptueuse le poussent à spéculer. Il sera grugé et acculé à la faillite. Birotteau a tout perdu, un failli n'a plus d'honneur... Balzac aimait son personnage et en a fait l'un des plus émouvants de La Comédie humaine.

Děj se odehrává v letech 1660 až 1666, kdy se d'Artagnan a Athos každý svým způsobem podílejí na obnovení vlády Karla II. na anglickém trůně. V následujícím roce začíná ve Francii období osobní vlády Ludvíka XIV. a ten zapojuje d'Artagnana do boje proti správci Fouquetovi.

Čtení o Ulenspisgelovi o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde.

Mládeži určený soubor povídek z francouzského venkova, z Paříže minulého století, z války francouzsko-pruské, z prostředí normandských rybářů i odjinud seznamuje s dílem spisovatele, které pro svou životní pravdivost auměleckou hodnotu zůstává trvalou součástí světové literatury.

Pěkné provensálské povídky z 19. století. Drobné povídky, jejichž náměty čerpal Daudet ze vzpomínek na rodný kraj, vycházely v denním tisku až do roku 1869 a první vydání souboru bylo nazváno „Provencalské kroniky“. Opěvují patriarchální mravy a způsob života tamních venkovanů, vyprávějí o jejich drobných i velkých radostech a starostech, o jejich láskách a o tragických osudech námořníků. Mnohé jsou laděny lyricky, často s přídechem humoru; v několika mistrovských dílkách cítíme skrytý satirický posměšek církvi a jejím představitelům. Lyrická sentimentalita maloměšťáckého romantika, jakým byl autor podivuhodných dobrodružství Tartarina ve své prvotině, je vlastně jakýmsi druhem protestu proti expansi kapitalistické skutečnosti do idyly milované Provence. „Listy“ jsou napsány prostým, přitom však čistým jazykem, tak jako by Daudet se čtenářem přímo vyprávěl. 33-691-85

Převážná část druhého dílu se odehrává při obléhání pevnosti La Rochelle. Vévoda Buckingham sbírá v Anglii vojsko, aby mohl obleženým přispěchat na pomoc. Kardinál Richelieu vysílá do Anglie milady, aby všemi prostředky odjezdu vojska zabránila. Na cestu jí kardinál dává dopis, ve kterém je napsáno, že vše co nositel tohoto listu učiní, koná na kardinálův příkaz a pro blaho státu. Listiny se zmocní Athos, který v milady poznává svou bývalou ženu ocejchovanou jako trestankyně lilií. Milady přesto odjede do Anglie a dá Buckinghama zavraždit. La Rochelle se pomoci Angličanů nedočká a je dobyta. Milady jde ve své nenávisti k d'Artagnanovi tak daleko, že se jej pokusí otrávit a nakonec zavraždí Constance Bonacieuxovou. D´Artagnan se svými přáteli jí však dopadnou a nechají popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, prokáže se mu Athos listem odebraným milady, potvrzujícím, že kardinál schvaluje všechny činy nositele dopisu. Kardinál Richelieu se projeví jako velký muž, který dovede ocenit statečnost i u svých nepřátel a povyšuje d'Artagnana na poručíka mušketýrů. Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky. D'Artagnan se spřátelí s hrabětem Rochefortem, když zjistí, že je to v podstatě poctivý muž.