Dnešní myslivost navazuje na ty staleté tradice a zvyklosti, které mají své opodstatnění i v současné době. K těmto zvyklostem patří především povinnosti a vlastnosti myslivce, myslivecká mluva a oděv, lovecké povely, návěštíahlaholy, zvyklosti při lovu a lovecké trofeje. Autoři zachycují i obyčeje při různých mysliveckých akcích (např. poslední leče, přijímání mezi myslivce aj.). Sledují rovněž náboženské tradice v myslivosti, myslivecká kouzla,odraz myslivosti v pověstech, pořekadlech, písních, hudbě a výtvarném umění.
V celém našem národním životě se vracíme k tradicím a na významu nabývají kulturní hlediska. Nejinak je tomu i v myslivosti.Právě oblasti,kterými se zabývá předpokládaná příručka, byly v minulosti opomíjeny.
Praktická příručka „CEREMONIÁL“ – soubor pravidel pro slavnostní obřady.
Slovník cizích slov, SNP, Praha 1966. V dřívějších dobách bylo různými stavy a
cechy při rozličných příležitostech a určitých výkonech přísně dbáno na
zachovávání různých starých zvyků, obyčejů. Pečlivě byly dodržovány též
rázovité zvyky národní a krajové. Jejich používání a značný význam potvrzuje
skutečnost, že některé z nich se udržely dodnes. Stejně tomu bylo se zvyky,
které byly spjaty s lovectvím a myslivostí. Myslivecké zvyky, zvyklosti,
obyčeje, mravy, jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých
obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, předávaných tradicí.
Mají morálně výchovný a praktický význam. Z vnitřního přesvědčení myslivce
jsou pokládány za závazné. Některé jsou zakotveny v nařízeních a směrnicích
(např. MYSLIVECKÝ ŘÁD ČMMJ, 2000, oddíl „Myslivecká morálka, zvyky a
tradice“), další jsou uváděny v písemnictví nebo přejímány při výkonu
myslivecké praxe. Některé myslivecké zvyky vznikly již dávno v minulosti, jiné
jsou novější. Jejich zachovávání je projevem úcty k odkazu předchůdců, k
přírodě, projevem lásky ke zvěři. Podstatnou součástí mysliveckých zvyků jsou
lovecké či myslivecké ceremoniály. V předkládané příručce jsme je soustředili
a zevrubně popsali. Námi doporučované postupy a proslovy jsou poměrně
jednoduché, logicky uspořádané, prověřené dlouholetou praxí a přispívají ke
sjednocení. Při některých z těchto obřadů jsou předávány listinné materiály –
pamětní listy, pasovací listy, apod. V našich mysliveckých kruzích jsou k mání
některé tyto listiny, někdy zdařilejší, jindy méně povedené. K zásadním chybám
těchto pamětních listin patří nadměrná textová rozvláčnost, nesmyslné užití
rádoby „staročeštiny“, používání nevhodných či nemysliveckých výrazů (např.
pasovat na myslivce, pravodatný myslivec, nejvyšší lovčí, myslivecké regule,
item, deka), neumělé grafické zpracování. Jak je uvedeno v dalším textu,
vydavatelství DRUCKVO Praha připravilo pro naše myslivce různé vhodné listinné
materiály v novodobém ztvárnění.
Tato myslivecká osvěta seznámí čtenáře s jednotlivými obory české myslivosti a
jejich tradicemi. Vychází na počest zapsání ČESKÉ MYSLIVOSTI do seznamu
nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Česká
myslivost je souhrnem sedmi oborů; jsou to myslivecké zákonodárství,
myslivecká zoologie, myslivecká péče o zvěř, myslivecká kynologie, lovecké
střelectví, lovectví a myslivecká osvěta. A právě tento obor zahrnující
mysliveckou historii, zvyky, tradice a mysliveckou kulturu je „nadstavbovým“
oborem (oproti ostatním oborům „výrobním“), který zapříčinil, že česká
myslivost se stala součástí SEZNAMU NEMATERIÁLNÍCH STATKŮ TRADIČNÍ A LIDOVÉ
KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY dle příkazu ministra kultury ČR č. 41/2008 a dle
metodického pokynu MK čj. 3161/2009 – ORNK a rozhodnutím ministryně kultury ČR
spis. zn. MK-S 18278 ze dne 23. 12. 2011. Žádný jiný národ nebo stát nemá v
lovectví či v myslivosti tak zakořeněné myslivecké zvyky a tradice jako česká
myslivost; právě tím byla povýšena na národní kulturní statek. Na vydávání
literatury právě tohoto žánru se zaměřilo naše pražské vydavatelství DRUCKVO,
spol. s r.o., nositel Literární ceny C.I.C a Umělecké ceny ČMMJ. Název
myslivecká osvěta, který jsme použili, není „oficiální“. Pro dalších šest
předmětů „výrobních“ se při zkouškách z myslivosti (vyhláška MZe ČR č.
244/2002 Sb., v platném znění, hlava III, § 21) vžily jednotící názvy tak, jak
jsme je jmenovali (myslivecké zákonodárství, myslivecká zoologie atd.), pro
první skupinu však jednotící název není ustálen. Domníváme se, že právě
myslivecká osvěta by byl název, který vystihuje náplň předmětu a který by si
zasloužil obecné rozšíření. Právě této MYSLIVECKÉ OSVĚTĚ je věnována naše
publikace.
