Vladimír Vavřínek Livres

Politické, společenské, ekonomické i kulturní poměry na našem území od 10. do 12. století.

Box obsahuje:(1) "Slovanské osídlení Českých zemí a Velkomoravská říše" - Jiří Sláma, Vladimír Vavřínek (2) "Český stát v 10.-12. století" - Rostislav Nový; (3) "Vzestup Čech mezi evropské mocnosti" - Josef Žemlička (4) "České země za posledních Přemyslovců (1253 - 1310)" - Josef Žemlička;

Souhrnné zpracování řeckých dějin od antických kořenů až do současnosti.

Kniha představuje jednu z vrcholných prací Františka Dvorníka, českého medievalisty, byzantologa a mezinárodně proslulého badatele, který po únoru 1948 žil a publikoval převážně ve Spojených státech. Autor se zabývá kulturně-politickým zrodem prostoru zvaného střední a východní Evropa v 10. a 11. století. Východiskem jeho pohledu nejsou dějiny jednotlivých (a později národních) států, ale základní kulturní konstanty - Řím, Byzanc, slovanský a germánský prvek -, jež ve vzájemném napětí sehrály ústřední roli při utváření daných státně-politických identit. Dvorníkova práce je založena na hlubokém a podrobném studiu rozsáhlého historického materiálu a českému čtenáři, navyklému zpravidla na etnocentrické pojímání historie, umožňuje nahlédnout vlastní dějiny v daleko širších kulturních, politických a geografických souvislostech.

Kniha českého byzantologa světového významu se zabývá prapůvodem organizací, které bychom dnes nazvali zpravodajskými službami, ve starověkých říších. Dvorník shromáždil veliké množství materiálu, díky němuž rekonstruuje počátky zpravodajství ve starověké Číně, Egyptě, Babylonii a perské říši, u starých Řeků a Římanů, v byzantské, ruské a mongolské říši stejně jako v muslimských státech. Systematický výklad doplňuje řada konkrétních příkladů tehdejšího fungování pošty, předávání informací prostřednictvím systému agentů, činnosti misionářů a mnichů plnících diplomatické poslání z papežského pověření. Autor si také všímá, jak byly předávány informace z politických center do provincií, a ukazuje, jaký význam mělo pro starověké vládce rychlé získávání přesných informací pro odvrácení politických pohrom i úspěšné vedení válek.

Český překlad staroslověnštinou, nejstarším spisovným jazykem slovanským, psaných literárních památek období velkomoravského (z mešní liturgie byzantského obřadu podle Sinajských zlomků, ukázky textů z Kyjevských listů, Zakon sudnyj ljudem, Život sv. Konstantina Cyrila, Život sv. Metoděje, Legenda chersonská aj.). Doplňuje jej obsáhlá literárněhistorická studie a množství reprodukcí nejvýznamnějších pomátek.

Encyklopedický slovník středního rozsahu obsahující cca 1 900 hesel různé délky se snaží postihnout v co nejširším spektru politické, společenské, hospodářské, církevní a kulturní dějiny Byzance, jež byla pokračováním říše východořímské ve středověku. Vedle rozsáhlejších hesel podávajících základní přehled o jednotlivých oblastech byzantské civilizace a jejího vlivu na okolní národy jednotlivá dílčí hesla obsahují medailony významných osobností, důležité historické událostí, údaje o státní správě, charakteristiky literárních děl a jich tvůrců, informace o duchovních a náboženských proudech a mentalitě společnosti, hesla z dějin byzantského umění a byzantské architektury i údaje z oblasti každodenního života. Uvedena jsou i hesla, byť jen v nezbytné míře, z oblasti byzantsko-slovanských vztahů. Slovník je doplněn výběrovou bibliografií a odkazovým rejstříkem.

Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie. Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem. V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible.

Roman historique du IVe siècle dans un contexte romain. Ce roman traite de l'émergence du christianisme en tant qu'idéologie d'État et de la résistance qu'il suscite, représentée par le personnage principal, Julien, le dernier empereur qui tente de ramener Rome vers son ancien panthéon. Le IVe siècle marque une période de déclin politique progressif dans l'Empire romain, où des tyrans mentalement limités se succèdent sur le trône, tandis qu'une nouvelle religion, le christianisme, s'impose en réprimant la vieille foi hellénistique. La société est corrompue tant moralement que matériellement. Julien, dernier descendant de la dynastie flavienne, accède au pouvoir et tente de renverser le cours de l'histoire. Pendant son court règne, il commence à restaurer les cultes traditionnels et les anciens temples, mais ses efforts sont vains. Vingt ans après sa mort, le philosophe grec Libanios, en s'appuyant sur les mémoires et les journaux de l'empereur, tente de reconstruire sa vie, mais Julien est toujours considéré comme l'ennemi de l'Empire. Le roman de Vidal offre un portrait saisissant du pouvoir politique, une force qui devient néfaste entre les mains des tyrans, mais dont l'influence dégénérative touche également les souverains éclairés, si leur pouvoir est absolu. Le portrait de l'époque de Julien présente des traits généraux, dont beaucoup résonnent encore dans le monde contemporain.

Třetí svazek ediční řady pojednává o dějinách a kultuře Řecka od starověku, přes období byzantské říše a následnou tureckou nadvládu až po osvobozenecký boj a moderní dějiny 19. a 20. století. Prof. Dostálová přizvala autory-specialisty na jednotlivá období (starověk - P. Oliva, Byzanc - V. Vavřínek), text je ale psán poutavě a srozumitelně a ocení ho jako příručku i turisté.

Uherské Hradiště - Sady a doba raného až začátku vrcholného středověku – to jsou pojmy, které spolu od přelomu 50. a 60. let 20. století velmi úzce souvisejí. V té době totiž archeolog Vilém Hrubý na sadské ostrožně, dnes symbolicky zvané Výšina sv. Metoděje, objevil a posléze odkryl pozůstatky rozsáhlého středověkého sakrálního areálu. Středem badatelského zájmu se brzy staly zejména ty z jeho částí, které náležely do období Velké Moravy (9. až první polovina 10. století), tedy architektonicky výjimečný kostel s přístavbami, nevelké, ale o to významnější pohřebiště, dlouhá dřevěná halová stavba palácového typu a konečně sídliště tvořené více než desítkou masivních srubů. Jedním slovem unikátní náboženský, urbanisticky ucelený areál, pro nějž na území někdejšího státu Moravanů nemáme žádné srovnání. Další části sadského sakrálního areálu se naopak ocitly na okraji zájmu badatelů. Byly to ty, jež náležely do období druhé poloviny 10. až začátku 13. století, takže v době hledání velkomoravské minulosti a ruku v ruce s tím „slovanské státotvornosti a svébytnosti“, se ocitly na vedlejší koleji jako méně atraktivní.

Do obsažné historické práce sevřel profesor Harwardské university s neobyčejným přehledem byzantskou misijní činnost u všech slovanských národů za celou dobu jejího trvání. Od 7. století až k pádu Byzance a k úplnému zakotvení cyrilometodějského dědictví v Kyjevské Rusi rozkrývá složité souvztažnosti v tehdejších evropských dějinách, sdružené komplikace církevní a politické. Vysoce vyvinutá erudice je spojena s elegantním podáním. Celá publikace je velmi hodnotným přínosem pro poznání milníků světové kultury.

Monografie určuje literární útvar staroslověnských životů, jejich místo v soudobém písemnictví, především jejich vztahy k byzantské hagiografii, jejich politické a církevní tendence a i jejich funkci ve Velkomoravské říši, kdy tvořily ideologickou oporu boje proti franckému agresoru. Snažila se obsáhnout všechnu problematiku, počínajíc zhodnocením dosavadní práce. Tak podala téměř komplexní pohled na působení Konstantina a Metoděje.

Prokopiův spis nazvaný prostě Knihy o válkách se původně skládal ze sedmi knih. První dvě líčily válku s Peršany, další dvě válku s Vandaly a konečně poslední tři válku s Góty. Každá z těchto tří částí byla koncipována jako samostatný celek a každá z nich také začínala líčením událostí, které válce předcházely. V bojích s Peršany se tak vrací k době smrti císaře Arcadia a ve válce s Vandaly až k době smrti jeho otce Theodosia I., kdežo knihy o válce s Góty začínají líčením jednoroční vlády posledního západořímského císaře Romula Augustula. Při vlastním popisu válek pak už Prokopios pokračuje v přísně chronologickém pořádku, přičemž při výkladu o událostech v Asii a v Africe sleduje podle Hérodotova vzoru dobu vlády jednotlivých panovníků, kdežto při líčení válek v Itálii příklad Thúkydidův a události vřazuje do jednotlivých let války, jak šly za sebou. Události jsou ve všech třech částech díla uvedeny až do roku 550, kdy Prokopios dílo zveřejnil. Později přidal k dílu ještě jednu knihu, kterou dovedl do roku 552. Tato kniha už není jen pokračováním předchozích knih o válce s Góty. Líčí v ní události ve všech částech říše souvisle a zároveň věnuje velkou pozornost i vnitřním poměrům, takže kniha se z historie jednotlivých válek mění v historii celé říše. Poslední knihu válek Prokopios dokončil roku 556.

Zevrubné výklady o politických, ekonomických, kulturních a církevních poměrech se opírají větší měrou o archeologické nálezy než o skrovné písemné doklady. Pokoušejí se s poměrnou kritičností rozuzlit spletité mocenské vztahy.

Podrobný životopis slavného makedonského krále a vynikajícího vojevůdce Alexandra Velikého. Va spolupráci se Socialistickou akademií vydalo nakladatelství Svoboda.