"Je to román o naší inteligenci, o jejích útrapách a přemítáních a o těch věčných životních jevech, kterým říkáme ’osobní život’ a přitom občas zapomínáme, že není a nemůže být osobní život mimo čas a mimo společný život země a národa", charakterizoval autor sám toto své dílo, jež napsal v roce 1944. Jeho rukopis se ztratil a když byl po dvaceti letech náhodně objeven, rozhodl se jej otisknout, jako jedno z malých svědectví doby.
Dlhé roky sa zbavuje metafor i slovného ornamentalizmu, kým dosiahne vzácnu jednoduchosť a čisté vyjadrenie farieb, vôní aj tvarov. Čoraz väčšmi ho zaujímajú pozoruhodní ľudia, bez ohľadu na stupeň ich slávy. Stručnosť portrétov a jednotu dojmov dosahuje vyzdvihnutím najvyšších ľudských a tvorivých kvalít, kým všetko nepodstatné vynecháva. Jeho cesta by sa mohla nazvať púťou za umeleckou pravdou. V Zlatej ruži, v tejto cennej knihe o literárnom majstrovstve, ale aj umení žiť vyslovuje sa Paustovskij o spisovateľskom umení, o tvorbe slovníkových objavoch básnikov v ľudovom jazyku, no aj o práve na sen a na romantiku. Úvodná poviedka, ktorá pomenovala celý cyklus, nie je len príbehom pochabého vyslúžilca, ktorý svojej chránenkyni dá pre šťastie vytepať zlatú ružu. Je i príbehom spisovateľa, ktorý ako i jeho hrdina po zrnkách zbieral zlato múdrosti a dobroty… 2. rozšírené vydanie.
Další svazek Paustovského autobiografického cyklu "Román o životě". Spisovatel v něm vypráví o událostech svého života v letech 1923-1933, o setkáních se zajímavými lidmi, především spisovateli, ale i s jinými, např. Stalinem, s městy, kraji i zeměmi a ovšem i o podmínkách a vzniku svých děl.
Konstantin Paustovskij napsal mistrovský román s ušlechtilým námětem pod názvem „Les zpívá“. Autor odsuzuje zbytečné ničení lesů v minulosti, které způsobilo značné škody ruskému hospodářství. Románem se mihne také postava slavného skladatele Čajkovského, který marně protestoval proti pustošení lesů. Závěr knihy zachycuje poválečné úsilí sovětské vlády, aby všechny škody v lesním hospodářství byly odstraněny.
