Mladý hrdina knížky Aleše Preslera nemá jméno ani příjmení. Ne proto, že by byl tak anonymní, ale právě že je tak konkrétní jako mnozí jeho vrstevníci mezi dvaceti až třiceti lety. Tiskárna, kde mladý muž pracuje, je "jako živá", hospoda, v níž se tlačí u jedné pípy ředitelé, náměstci, mistři i dělníci, je jakoby snímaná skrytou kamerou. Hrdina chodí do práce, chodí za zábavou a chodí s pěkným děvčetem. Ožení se, má děti a má problémy v práci i v rodině, jak to tak často bývá v životě kolem nás. Cítí, že je kolečkem v zaběhnuté mašinérii, kde je nejlépe mlčet a vézt se s ostatními, že nemá cenu čemukoli a komukoli se protivit, protože se nic nezmění a kritik nadřízených ještě dostane přes nos...
