M. A. Rek Livres

Charles ? Un mauvais sujet. Thérèse ? Trop maquillée pour être honnête. Bella ? Une idiote ; d'ailleurs elle a épousé un Grec... Impardonnable. Bref, ni le neveu ni les nièces de miss Arundell ne trouvent grâce à ses yeux. Dommage ! Ils auraient tellement besoin de son soutien... financier, s'entend. La vieille demoiselle roule sur l'or. Et elle dépense si peu... C'est bien normal, à son âge. Alors, puisqu'ils doivent hériter de toute façon, pourquoi ne leur consentirait-elle pas une petite avance ? Son obstination à refuser est ridicule. Dangereuse, même. La tentation de l'aider à quitter ce monde pourrait devenir trop forte...

Další sbírka veršů zlínského rodáka obsahuje poezii, která vznikala v roce 2022. Ve více než padesáti básních evokuje zkušený autor M.A. Rek své pocity, dojmy a prožitky, které nahlíží z pocitu člověka, jenž sice je "duchem mladý" a neztrácí optimismus, přesto však do jeho veršů již pronikají bilanční motivy, v nichž lze nalézt i předtuchu podzimu života a jeho konce. Jak konstatuje v jedné básni, "čas, život a sny" se nezadržitelně drolí, herci dohráli svou úlohu a definitivně odcházejí do zákulisí. A i když se člověk vzpouzí, uvědomuje si, že kategorie mládí je jako "jediná devíza mého žití devalvována" a místo ní nastupuje konečné odcházení.

M.A. Rek čerpá v tomto souboru z bohatých životních zkušeností zúročených nesporným pozorovacím talentem, jenž mu umožnil s velkou intenzitou vnímat svět kolem sebe. Využil rovněž nespočet poznatků z cest, zamýšlel se nad dobou, v níž žije, nad dnešním vývojem, ale dokázal se také vrátit do dětství a čerpat inspiraci z časů, kdy mu bylo šest a ještě si vůbec nedokázal představit, „jak zvonívá hrana“. Podstatným rysem autorovy poezie je i snaha poukázat na kontrasty, které se objevují v běžném lidském životě.

Moře bylo naší vlasti dopřáno pouze Williamem Shakespearem v divadelní hře „Zimní pohádka“, příroda k nám v tomto směru byla skoupější. Přesto, nebo snad právě proto, se u nás objevilo nemálo plavidel, nabízejících útočiště jako klubovny turistickým oddílům a vodákům. Snad nejznámějším byl bývalý rychloparník „Skaut“ Jaroslava Foglara. Nebyl ale jediný. Počátky plovoucích kluboven můžeme najít již v předminulém století v Českém Yacht Klubu. Dva bývalé parníky jako plovoucí základny provozovala též Městská stanice mladých turistů pod jmény MSMT I. a MSMT II. Pro klubovny byly využity parníky, motorové lodě i invazní prámy. Odra, Jiskra, Orlice, Lužnice, Sázava… To je jen několik jmen lodí, které takto byly využity. Výčet zakončí plavidla, která své určení měla přímo v názvu – například Klubovní loď ČSPLO – či sloužila jako ubytovny.