Miroslav Hlaučo Ordre des livres

Proč zoufale potřebujeme silné příběhy, které by nás jako národ spojovaly, a kde je vzít? Jak čelit sílícímu populismu, který manipuluje s fakty, a proč je pravda – jíž se nám často nedostává – klíčová pro přežití společnosti? Ján Markoš, advokát kritického myšlení, propojuje ve svých textech bystrý vhled filozofa s precizností šachového mistra. Všímá si událostí, které nás matou, zneklidňují nebo frustrují. Dokáže vyjít z přehlíženého detailu či dílčího obrazu a zasadit je do širších souvislostí, které určují náš svět. Ukazuje, jaké drobnosti mohou mít zásadní dopady v budoucnu. Povzbuzuje ke vnímavosti a angažovanosti. Přestože se zabývá chmurnými tématy, jeho úvahy vyznívají nadějně. Píše hlavně o Slovensku, ale jeho texty jsou poučením i pro českého čtenáře: V plném světle ukazují křižovatky, na nichž se demokracie mění v totalitu.

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být. Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho.