Vznik strojopisného souboru 100% štěstí zasadil Zdeněk Vašíček při jeho předání do nakladatelství do roku 1957 v Kroměříži. Tehdy po ukončení studií filosofie a historie na Filosofické fakultě UK v Praze se přátelé Zdeněk Vašíček a Rudolf Jičín ocitli z pracovních důvodů každý jinde, Vašíček našel uplatnění v archivu města Kroměříž, Rudolf Jičín v muzeu v Trutnově. Udržovali tedy alespoň korespondenční kontakt a posílali si vzájemně pojednání, pro která Zdeněk Vašíček s celoživotním odstupem použil označení „juvenilie“.
Zdeněk Vašíček (19332011) své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost paměť a dějiny. Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor vyšetřuje celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné strnulé formy. Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou.
Mistrova divertimenta.
Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček.
Sestavil a doslov napsal Viktor Šlajchrt.
Kniha představuje výbor prací Zdeňka Vašíčka z let 1979–2008. Spoluautorkou tří textů je Françoise Mayerová. Spojujícím tématem je zkoumání toho, jak se zdánlivě jednoduché, základní pojmy jako mimo jiné minulost, současnost, paměť a dějiny proměňují, jak bývají rozličně akcentovány a naposled jak jsou využívány i zneužívány.
Kniha je autorským překladem francouzského originálu, který vyšel ve Francii v roce 1994 a navazuje na anglickou a italskou verzi. Zabývá se způsoby jakými prehistorie, historie a další společenské a humanitní vědy se snaží postihnout minulost. Revue L´HOMME ji charakterizovala takto: "Napsáno s vervou, čte se bez námahy, styl je jasný. (...) Příjemná kniha a tedy i inteligentní. Současně je hotovým dolem na informace z oblastí, které ne vždy dobře známe. (...) Jeho informace o minulosti našich disciplin jsou velmi široké, zvláště pokud se týče literatury střední Evropy, jmenovitě německé. Ostatní země nejsou zdaleka zapomenuty. (...) Ačkoli pojednává o historii věd a jejich epistemologii, tato kniha se obrací k dosti širokému publiku, kterému představuje vývoj historických věd od jejich počátku, stejně jako jejich současnou strukturu.?"
Knihu tvoří osmnáct esejů z let 1996-2003 a uzavírá ji rozhovor s autorem. Tématem, pokaždé nově formulovaným, k němuž se texty soustřeďují, je otázka vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům "běžného" jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí odeje, zakladatelské mýty). Jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita a metafora. V souvislosti s tím jsou diskutovány vztahy mezi jazykem každodennosti a universy vědy, filosofie a literatury.
Přístupně a poutavě napsaná publikace je průvodcem po nejzajímavějších geologických lokalitách v České republice. Text je rozdělen do 203 kapitol podle exkurzí do jednotlivých nalezišť a popisuje nejen nálezový materiál, ale i přírodní zajímavosti v uvedených regionech. Kniha je doplněna mapkami, které čtenářům usnadňují orientaci v krajině.
