Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery. Editor výboru Petr Šrámek však v jeho verších akcentuje především radost z prostých, obyčejných věcí. Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Oblíbené báchorky, v nichž se střídají různé nálady pocity.
Básně
