Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákladní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života — jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.
Román z vilové čtvrti Na Límečku je psychologickou kronikou života zdejších obyvatel. Jejich osudy se již po dvě generace téměř neviditelně proplétají, každý tu ví o každém všechno a myslí si své, protože pomluvy nesvědčí sousedským vztahům. Poklidný život sledovaný oknem za záclonou je jednoho dne rozmetán jako v šíleném snu. Na tu středu, kdy sem vtrhla zima z nedalekých Krušných hor a napadlo půl metru sněhu, tu dlouho nezapomenou. Odpoledne nedaleko své chaty havaroval pan Kazda a v autě s ním zahynula manželka barmana Šíbra. Podle lidí se ti dva vůbec neznali a každý měl být někde jinde, ale o té senzaci, že byli tajní milenci, všichni mlčí. A ve stejný den se ztratí dvě mladé dívky, které se najdou zavražděné. Na Límeček padl strach. Léta tu lidé záviděli profesoru Tomiášovi, že je bohatý, i když už dlouho zápasil s depresemi po smrti své ženy, a právě na něj pro jeho podivínství padne podezření. Jenže pod svícnem bývá tma a on to být nemohl. Vrah dokonce může dál v klidu žít mezi starousedlíky na Límečku. Román napsala autorka před dvaceti pěti lety a nyní vychází poprvé hlavně proto, že je zajímavý i pro dnešního čtenáře.
Vzpomínky formou dopisu dospělé dceři tvoří paralelní text k množství oblíbených rodinných kuchařských receptů, díky nimž si můžeme uvařit cvekálky, kucmoch, šušňák, jihočeskou zavrcenou a šestinedělkovou polévku, jakož i vejmrdu či pumpernykl, nebo upéct správnou svíčkovou, tažený štrúdl, mydlipupky a další dobroty, o kterých se nám možná ani nesnilo. Anna Sedlmayerová totiž nebyla jen slavná spisovatelka, ale také výborná kuchařka. Vyrůstala v jihočeské hájovně a její maminka a tety měly za sebou službu ve Vídni, což se v Annině kuchyni pochopitelně projevilo. Kdo ochutná podle jejích receptů zhotovené pokrmy, určitě nebude litovat. A kdo má rád atmosféru časů dávno minulých, ten si navíc příjemně počte, neboť i receptová část je plná odboček a veselých historek, v nichž autorka vzpomíná na své rodiče a početné příbuzné
Secesní dům vypráví příběh o lidech, kteří ho postavili na začátku 20. století a žili v něm do konce první světové války. I o dalších dvou rodinách, které ho postupně obývaly až do srpna 1968.
Příběh o naplněném stáří čtyř přátel z mládí, kteří se rozhodnou žít na stará kolena společně.
Odstěhují se do půvabné vilky v Krušných horách spolu s 80iletou matkou jednoho z nich. Stařenka se stane stmelující osobností této pánské společnosti, postupně přitahuje do domu vnuky, děti a bývalé manželky svých nájemníků a pochopením navazuje porouchané rodinné vtahy.
Po 25 letech se vrací kriminalistka Tereza. Je sice o čtvrtstoletí starší, ale je to pořád policistka, která je svou ženskou intuicí úspěšná i tam, kde jsou její kriminalističtí kolegové bezradní. V napínavém vyprávění zde Tereza řeší mozaiku propletených případů a v závěru i ten nejtěžší - několikanásobnou vraždu, včetně vraždy své snachy.
