Dvě beletrizované reportáže z Vietnamu r. 1967 a 1972 (Poslední soud, Podzemní nebe) jsou dílem bulharské spisovatelky, jež při svém prvním pobytu ve Vietnamu adoptovala šestileté děvčátko, odvezla je do Bulharska a stala se mu druhou matkou. Obě přibližují čtenáři nejen tehdy ještě bojující a bombardovaný Vietnam a hrdinství jeho lidu, ale i národní psychiku, filosofii, starou vzdělanost a soudobou kulturu.
