Lucía Puenzo explore les thèmes de l'identité et de la maturation, se concentrant souvent sur la complexité psychologique de ses personnages. Ses œuvres sondent les frontières entre la réalité et l'illusion, en employant un style suggestif et atmosphérique qui plonge le lecteur dans les profondeurs de l'expérience humaine. Puenzo examine des relations complexes et les vies intérieures de ses personnages d'une manière à la fois sensible et incisive. Son approche mêle des techniques narratives cinématographiques à une profondeur littéraire, créant des récits visuellement riches et émotionnellement résonants.
In "Die man nicht sieht" von Lucía Puenzo folgt die Geschichte einem Teenagerpärchen und einem kleinen Jungen, die als unsichtbare Einbrecher in Buenos Aires agieren. Sie werden in ein gefährliches Komplott verwickelt, während sie die Abgründe der privilegierten Gesellschaft erkunden. Ein spannender Roman über Außenseiter und ihre Herausforderungen.
Patagonie, rok 1960. Po útěku z rodného Německa se José usadil v Argentině, kde chce pokračovat v práci lékaře. V malé vesnici Chacharramendi se setkává s dívenkou Lilith, která ho okamžitě fascinuje, ale zároveň odpuzuje. Lilith má totiž růstovou vadu a neúměrnost jejích rysů představuje vše, co se José snaží z lidstva vyhladit. Ještě více ho však zaujme skutečnost, že její sourozenci jsou dokonalým příkladem árijské rasy: vysocí, silně stavění a spravedliví. Když José zjistí, že Lilithina matka je těhotná, neodolá touze do těhotenství zasahovat, a tak se vmanipuluje do přízně celé rodiny, a především mladé Lilith. José je totiž ve skutečnosti jeden z nejchladnokrevnějších vrahů v dějinách lidstva: Josef Mengele, nacistický lékař posedlý rasovou čistotou a proslulý prováděním hrůzných pokusů na lidech v Osvětimi.