Miloš Mendel Livres

Tato kniha se zabývá islámem jako náboženstvím a kulturou. Vypráví o věřících a jejich rituálních zvycích. O základních dogmatických poučkách a vývoji jejich právních důsledků. O prolínání náboženských představ se životním stylem, smýšlením a uvažováním. O tom, co muslimové v minulosti dokázali a jaké památky za sebou zanechali. O tom, jak se náboženství promítalo do praktického života a hmotné kultury. O tom, co je islám v současnosti, a jak skutečnost přetváří původní ideály. O opakovaných pokusech o očistu a návrat k idealizované minulosti a ke zlatému věku. A o celé řadě dalších stránek jednoho velkého náboženství. Čtenář tu dostává do rukou příručku, která si klade za cíl pomoci mu orientovat se v islámské problematice.

Předmětem této knihy je náboženská emigrace v dějinách islámských zemí - společenský jev, který je znám z judaismu, křesťanství, ale zejména z islámu, kdy určitá náboženská pospolitost se rozhodne protestovat proti stávajícím poměrům tím, že se vystěhuje do oblasti, kde může nerušeně sdílet své morální hodnoty a budovat „Boží království“.

Kniha se soustřeďuje na střet judaismu, islámu a křesťanství v souvislosti se současným etnicko-politickým konfliktem na území historické Palestiny.

V historicko-religionistické monografii provádí islamista a arabista Miloš Mendel rekonstrukci džihádu jako jednoho ze základních pojmů islámské věrouky a práva. Na základě rozboru náboženských textů a bohaté literatury vymezuje typy džihádu a sleduje jeho proměny od vzniku islámu až do současnosti. Poukazuje například na to, že vedení války v islámu podléhalo přísným právním předpisům, i na to, že se džihád v průběhu staletí stal pro islámskou civilizaci nepotřebnou ideovou přítěží, všímá si využití džihádu v nerovném boji muslimských národů s evropským kolonialismem i jeho pojetí ve smyslu soustavného upevňování osobní zbožnosti a šíření víry formou misie.

Kniha arabisty a islamologa Miloše Mendela pojednává o víně a vinařství, případně o jiných druzích nápojů vyrobených na bázi etylalkoholu, v dějinách islámu. Odvíjí se v ní příběh o osudech vína v dějinách těch oblastí světa, kde se od první poloviny 7. století postupně usazoval a rozvíjel náboženský (státoprávní) systém, o němž leckdo z nás ví, že víno a další druhy alkoholu zakazuje. Proto se z takového vymezení tématu může na první pohled zdát, že jde o prezentaci lehkého, úsměvného a senzačního příběhu, na němž se autor pokusil ukázat archaickou povahu islámského náboženství v kontextu moderní doby. Ne každé téma však bylo v dějinách i současnosti tohoto náboženství diskutováno tak soustavně a s takovou vážností či zaujatostí, jako právě požívání alkoholu v každodenním životě muslimů. O etických, právních a historických souvislostech daného fenoménu nás kniha seznámí na téměř pěti stovkách stran, včetně seznamu použité literatury a rozsáhlého rejstříku.

Kniha se pokouší zpřístupnit složité sociální a kulturní zázemí, z něhož vyrůstá soudobý politický islám. Arabista a islamista Miloš Mendel se v ní soustřeďuje na aktuální témata, jako je případ Salmana Rushdieho, "islámský fundamentalismus", ší´itský terorismus, situace v Íránu, Sýrii, Egyptě...

Kniha se zabývá rozborem ideologických textů různých hnutí a teroristických skupin, které se na Západě obecně zahrnují pod pojem „islámský fundamentalismus“. Autor vysvětluje význam a vnitřní obsah daných pojmů v historickém i aktuálně politickém kontextu. Seznamuje čtenáře se způsoby, jakými islámští radikálové komunikují se svým okolím a kategoriemi, jimiž vysvětlují své činy a představy o tom, jak by svět měl vypadat.

Skripta přinášejí několik vybraných pohledů do nejvýznamnějších náboženských tradic Západu od starověku až po nejaktuálnější současnost. Hlavní pozornost je věnována třem monoteistickým náboženstvím (judaismu, křesťanství a islámu), jež se nejvýrazněji podílela na utváření současné euroamerické civilizace. Přesto je určitý prostor věnován i starověkému kontextu polyteistických náboženství.

Kniha představuje souhrnný vhled do politických, kulturních a náboženských dějin podstatné části Arabského poloostrova, počínaje historií kdysi slavných státních a kmenových útvarů a jejich kulturního prostředí až po dějiny střední Arábie v době vzniku islámu v městských centrech – Mekce a Medíně. Těžiště výkladu spočívá v historii oblasti od poloviny 18. století, kdy se v srdci Arábie zrodilo reformistické wahhábovské hnutí. Stoupenci jeho učení, jejich ambice a s nimi spjaté kmenové a regionální války jsou zarámovány do kontextu velmocenského boje mezi Velkou Británií, osmanskou říší a dalšími státy. Saúdská Arrábie se pak „nenápadně“ zrodila v průběhu dělení Blízkého východu mezi vítěze první světové války a po druhé světové válce založila svůj geopolitický význam na strategických nalezištích ropy.

Kniha přináší zlomek příběhů o mudrci a šprýmaři Nasreddinovi a jeho jedenácti „bratrancích“. Tato vyprávění a anekdoty patří k části lidové slovesnosti, která – ač vznikala živelně v lidových vrstvách – navazovala nesporně na starší a vyzrálejší literární náměty perské, indické a levantské. Islámská realita vrcholného a pozdního středověku jim propůjčila svébytný obsah, odrážející problémy, mravní a estetické hodnoty i charakter tehdejšího duchovního života. Z arabských, ruských a dalších předloh vybral, přeložil a upravil Miloš Mendel.... celý text