Hanuš Jelínek Ordre des livres (chronologique)

Román francouzského romanopisce, známý u nás pod názvem Kartouza parmská, zachycuje příběh mladého šlechtického napoleonského nadšence, který se účastnil bitvy u Waterloo a dále se pak snaží žít na parmském dvoře, v politicky dusném ovzduší, jež nepřeje svobodomyslným názorům a v němž bují intriky a patolízalství. Hrdina, který hledá východisko z tohoto krizového prostředí v ctižádosti, aktivitě a lásce, se však záhy dostává do konfliktu s vládnoucí společností, je uvězněn a nakonec hledá záchranu v odchodu do prostředí kartuziánského kláštera...

H. Jelínek byl jednou z nejzajímavějších postav české literatury první poloviny 20. století. Vedle organizátorských schopností, esejistické tvorby a ne moc zdařilé básnické tvorby se do české literatury zapsal jako jeden z nejlepších překladatelů děl francouzských autorů. Tato kniha přináší kritické vydání Jelínkových básnických překladů, včetně předtím nepublikovaných, dále obsáhlou studii o Jelínkově překladatelském díle a úplnou bibliografii. Obsahuje: Charles Baudelaire: Malé básně v próze; Zpěvy sladké Francie; Nové zpěvy sladké Francie; Povídka o Aucassinovi a Nicolettě; Starofrancouzské zpěvy milostné i rozmarné; Má Francie; Ostatní překlady. - Předmluva Jaroslav Fryčer. Soupis překladů H. Jelínka sest. Vladimír Stupka.

Ve městě Beaucaire žije mladý princ Auscassin a také Nicoletta, která jako malá bylo koupena od Saracénů a nyní žila u jednoho hraběte, který ji přijal za svou. Ti se do sebe zamilují, ale otec Aucassina mu zakazuje se s ní stýkat. Povolá si hraběte, u kterého Nicoletta žije a nařídí mu, aby ji odvezl pryč z města. Kdyby ji jen jedenkrát zahlédl, dal by jí upálit a s hrabětem by to taky nedopadlo dobře. Hrabě ale neuposlechne a zavře ji v nejvyšším pokoji svého sídla. Jednoho večera se jí podaří uniknout a nalezne Aucassina v žaláři, kam ho nechal zavřít jeho otec, aby na Nicolettu zapomněl...

Domnělé autentické milostné dopisy ze 17. století, dopisy portugalské jeptišky Marianny Alcoforadové francouzskému šlechtici de Chamillymu. Teprve nyní na základě (zahraničních) odborných studií bylo objeveno, že jde o umělecké dílo francouzského autora (1628-1685), podílejícího se významně na politickém, společenském a kulturním životě doby Ludvíka XIV.

Sbírka francouzských lidových písní a básní z 15. až 18. století. Jsou přeloženy půvabnou a prostou formou, ale zachovávají si svůj styl původně zpívaných písní. Kniha je rozdělena na 2 části: Zpěvy sladké Francie, Nové zpěvy sladké Francie.

Z obsahu : Povídka o Aristotelovi Povídka o zpěváčkovi a sv. Petru O dvou milencích Rozpůlená houně Legenda o sv. Anně Eliduk O chytré kmotře Legenda Mariánská O třech rytířích a lněné kytli Oslův testament O krásné Isabele Verše upravené autorem do podoby Krásné literatury.

Směšnohrdinská poema zachycující básníkovu operaci hrtanu; náležité lékářské procedury jsou komentovány ve verších vysokého kulturního rozhledu, s četnými odkazy ke starověké kultuře, křesťanství a dobové společenskopolitické situaci.

Směšnohrdinská poema zachycující básníkovu operaci hrtanu; náležité lékářské procedury jsou komentovány ve verších vysokého kulturního rozhledu, s četnými odkazy ke starověké kultuře, křesťanství a dobové společenskopolitické situaci.

Protiválečný román je sugestivním a plastickým obrazem hrůz a utrpení vojáků v první světové válce.

Dom Juan, athée, plein de verve et de fantaisie, mène une vie faite de plaisirs charnels, séduisant les femmes naïves et manipulant les hommes sans complexes. Sganarelle, son valet, témoin de sa conduite scandaleuse, tente vainement de le comprendre. Avec une étude de la structure de la pièce, des sujets types pour le bac, etc.

Studie z dějin sensibility v literatuře francouzské

Pauvres dont les yeux expriment tant d'humilité et tant de reproches... Infortunés que la beauté méprise... Veuves solitaires... Et tous ceux qui, péniblement courbés, avancent en cortège, sous le poids des chimères, condamnés à espérer toujours... Baudelaire reconnaît en chacun d'eux son semblable, son frère. Monde étroit ! Séjour de l'éternel ennui ! Oh fuir ! Fuir avec le poète, toucher l'éternité, frôler les nuages, là-bas, les merveilleux nuages ou se plonger dans un bain de ténèbres... Echapper un instant à l'implacable vie. Par quel artifice ? En s'enivrant " de vin, de poésie ou de vertu ". En oubliant le Temps et son " diabolique cortège de Souvenirs, de Regrets, de Spasmes, de Peurs, d'Angoisses, de Cauchemars, de Colères et de Névroses "... Car chacun de nous, hélas, est fait pour comprendre et sentir l'immortelle Beauté.