Postava renesančního lékaře Paracelsa se řadí k osobnostem světového významu. Vylíčit však dramatický, tajemstvím opředený osud onoho velkého badatele a věčným neklidem zmítaného poutníka je velmi těžké. Přesto se polskému spisovateli Waclawu Golembowiczovi podařilo v románu o Paracelsovi vytvořit dílo vynikající. Napsal je už na sklonku života s neuvěritelným talentem prozaickým a se strhující vášní vědce a filosofa. V jeho podání vystupuje postava Paracelsova plasticky zároveň s koloritem doby, v níž přežívající středověk svádí neústupný boj s novými myšlenkovými proudy.
„Ano, není pochyb, že Sherlock Holmes byl chemik. Ale i když znám všechna jeho dobrodružství, přece jsem mezi nimi našel málo případů, kdy využíval svých chemických znalostí. Je to prostě divné a nepochopitelné.“ Waclaw Golembowicz Kniha obsahuje sedm povídek. Ve všech se kromě Holmese a dr. Watsona objeví i postava nového génia zločinu, profesora Braunhelda, rovněž chemika, který svých geniálních chemických znalostí zneužívá k rafinovaným ničemnostem. Přestože autor, slavný vědec, vzal na sebe úkol velmi těžký, nezůstal za svým klasickým vzorem v ničem pozadu. Se smyslem pro humor, tajemství a vtipné řešení zápletky se mu podařilo napsat příběhy typicky holmesovské. Jsou zajímavé, napínavé, prostě mají všechny vlastnosti, které má správná detektivka mít. (www.pitaval.cz)
9 povídek. Polský autor, vážený vědec, si vybral pro své záměry postavu proslulého detektiva, navzdory tomu, že původní holmesovské romány a povídky A. C. Doyla jsou tak známé a oblíbené. Ano, není pochyb, že Sherlock Holmes byl chemik. Ale i když autor zná všechna jeho dobrodružství, přece mezi nimi našel málo případů, kdy využíval svých chemických znalostí. Je to prostě divné a nepochopitelné. Snad pro něj Doyle nenašel mezi chemiky rovnocenného soupeře? Kniha obsahuje devět povídek, oproti vydání v roce 1967 nově vychází Červená chrpa a Nečekaný favorit. Ve všech se kromě Holmese a dr. Watsona objeví i postava nového génia zločinu, profesora Braunhelda, rovněž chemika, který svých geniálních chemických znalostí zneužívá k rafinovaným ničemnostem. Přestože autor vzal na sebe úkol velmi těžký, nezůstal za svým klasickým vzorem v ničem pozadu. Se smyslem pro humor, tajemství a vtipné řešení zápletky se mu podařilo napsat příběhy typicky holmesovské. Jsou zajímavé, napínavé, prostě mají všechny vlastnosti, které má dobrá detektivka mít. Zejména však je kniha tentokrát určena zvídavé mládeži, a ač to autor nikde neříká, odpovídá typickou holmesovskou tajenkou na otázku, kterou si kladl na začátku své práce. Další nečekané vysvětlení podává v článku připojeném jako Dodatek další guru literární scény, sám velký Isaac Asimov.
