Austrálie a Malajsie, dvě jména nesoucí v sobě romantiku dálek a podivuhodných krajin
Václav Potužník Livres
Kniha o cestování tří lidí (Václav Potužník, Ivan Jedlička, Jiří Brabenec) na československých motocyklech (moped Stadion, padesátikubíkový motocykl Jawa pionýr a malý skútr Manet se značně velkým dvoukolovým vlečným vozíkem) po Evropě, Africe a Indii. - Kniha obsahuje 30 černobílýchobrázků na křídové papíře a černobílou mapu Indie s vyznačenou cestou, hlavní kapitoly Sinajskou pistou (Vítr z Říma a z Capri, Ptáte se proč?, Na křižovatku dvou světadílů, Najezděte v noci, Ve stopách velbloudích karavan, Pod Mont Sinaj a na něm, Poušť píše scénáře i pro dramata), Jednou stopu po indických džunglích (Brána Indie, Indické tělo a indická duše, Kámen a evangelium soucitu, Tigrid nebo Gódovári?, Mauglí z Harísalu, Žhavé dakšinské kilometry, Bhopálská recepce, Pod indickou střechou, Ke stupňům banáraských ghátů, Přímý kurs Dárdžíling, Střecha světa není rovná, Nepálský rytíř a jeho meč, Životní historie jednoho světoběžníka, Lhasa nebyla daleko, Pán himalájské džungle nepříjímá, Země nebo světadíl, Madrás patří Indií, Bohové a oceán, člověk a kámen, Čarovné proutky pohoří Palni, Chcete divočinu, máte ji mít, Dobrodružství a jeho bratr strach, V zahradě Indie, Známé a neznámé ne jedenácté rovnoběžce).
Ve volném pokračování cestopisu "10 HP pro Afriku" vypráví autor o své sedmitisícikilometrové cestě po Keni, Tanzanii a Ugandě, při níž tentokrát nemohl použít své jawy. Líčí četná dobrodružná setkání s africkou divočinou i domorodým obyvatelstvem a jeho zvyky, sugestivně přibližujekrásu africké přírody, srovnává cestování doktora Holuba s dnešním a popisuje některé exotické nemoci, které sužují domorodce i cestovatele.
Jezdit po světě na malých motocyklech není snadné. Spíše je v tom kus tvrdošíjného odhodlání a přesvědčení, že naše Země stojí i dnes za to, aby byla poznávána důvěrněji a s větší úctou, než to dovolují moderní rychlé dopravní prostředky. Snad proto jezdí Václav Potužník na malých motocyklech. Jel na nich nejdříve v letech 1957 a 1959 po Evropě, v roce 1962 vyjel do severovýchodní Afriky a poznal Blízký východ. Další jízdy převýšily počtem kilometrů obvod rovníku. Později přišel na řadu indický subkontinent a v roce 1968 jej malá devadesátikubíková jawa dovezla z Prahy až k obratníku Raka při Nilu. Jel jižní Evropou, celou severní arabskou Afrikou a podél Nilu na jih na pomezí Súdánu. Autor se vyznává ze své tulácké filosofie i z lásky k africké přírodě a lidem; nezapře přitom často svou lékařskou profesi. Nevyhýbá se chlapeckému pohledu na prožívaná dobrodružství a ani se za to nestydí, protože věří, že je dobré zůstávat mladým po celý život, při čemž na první místo klade dobrodružství Poznání. A také věří, že Afrika chlapeckých snů stále existuje, pokud se umí hledat.
