Petr Rožmberský Livres

Hrad Radyni, postavený na vysoké hoře nad Starým Plzencem, byl založen císařem Karlem IV. v roce 1358 s cílem posílit panovníkovu moc v oblasti Plzeňska. Během husitských válek zůstal nedobytný a později sloužil jako zástava šlechticům, přičemž se postupně proměnil na lovecký hrad. V první polovině 16. století hrad vyhořel a začal chátrat, až byl v roce 1560 uváděn jako pustý. Od 19. století se stal oblíbeným cílem výletů pro obyvatele Plzně. Hrad obklopuje mohutný příkop a val, přičemž původní zeď na valu se již nedochovala. Vstupovalo se do něj přes dvě brány. Z vnějšího opevnění a přilehlých budov zbyly pouze skromné zbytky, ale palác se zachoval do výše druhého patra, včetně západní čtverhranné věže. Východní věž, původně stejně vysoká, je zachována jen do výše zdiva paláce. Palác obsahoval obytné prostory s roubenými komnatami, arkýři a velkými okny. Od 19. století byl hrad několikrát opravován a jeho silueta se stala symbolem Plzeňska. Publikace se zaměřuje na vyobrazení a popisy hradu od 16. do 20. století. V letech 2002–2007 proběhla nákladná oprava, která zajistila a konzervovala zdivo. Hrad je nyní v péči města Starý Plzenec a opět zpřístupněn veřejnosti.

Kniha seznamující stručně o osudech panských sídel v Nebílovech jižně od Plzně.

Publikace se zabývá zaniklými vesnicemi regionu jižní Plzeňsko. Po obecném úvodu následuje stručný popis lokalit se seznamem literatury. Publikace je základní pomůckou pro zájemce o tuto oblast historie.

Stavební vývoj a historie pseudogotického zámeckého objektu v Hradišti, do jehož prostor se v r. 2002 přestěhovalo Muzeum jižního Plzeňska se svými sbírkami.

Na přelomu 70. a 80. let objevil amatérský badatel RNDr. Josef Miler na území okresu Plzeň-sever několik dosud neznámých hradů. Z těchto míst se dochovaly pouze pozůstatky zemních opevnění, které Miler dokázal rozpoznat. I když se snažil zjistit více informací v archivech, přímé zprávy o těchto hradech chyběly. Miler, s vrozeným vědeckým duchem, ve spolupráci s geodetem Petrem Valentou zaměřil objevené hrady a vytvořil podrobné plány. Po málo úspěšném archivním bádání se rozhodl publikovat výsledky svých výzkumů o jednotlivých lokalitách v odborných časopisech. Jeho zájem o „drnoburky“ – hrady většinou neznámých jmen – se stal pověstným, a takové objekty začali nazývat „hrady Milerova typu“. V devadesátých letech byly získány další informace o těchto hradech, včetně archeologického výzkumu, který inicioval Miler. I když byl těžce nemocen, pokračoval ve sběru materiálů k neznámým hradům. Po jeho úmrtí 3. května 1999 zůstalo z připravované publikace pouze úvodní torzo. Jeho přátelé z Klubu Augusta Sedláčka se rozhodli práci dokončit a vydat, čímž obohatí regionální historii a přispějí k poznání vývoje nejstarších českých hradů.

V hlubokých lesích, v říčních nivách, ale i ve vsích se skrývá mnoho svědků dávných časů, kdy Čechy byly zemí hradů. Skrývají se před námi, protože člověk je vystavěl , ale také pobořil a ničí dodnes. Doufáme, že doba rozorávání mezí, regulace toků a kultivace krajiny buldozerem pomalu končí a že se zase vrátíme ke kulturní krajině, kde každá cesta, mezník či prastarý val má svůj význam. Proto nabízíme pozornému poutníkovi průvodce po málo známých hradech, tvrzích a jiných památných místech, která jjiž nikdy nepovstanou z trosek, ale neměla by upadnout v zapomnění....