Pozoruhodný psychologický román je věnovaný jedné z největších nacistických krutostí - kradení polských dětí s blond vlásky a modrýma očima. Tyto děti, ač určené ke germanizaci v německých rodinách, procházely nejprve tvrdými pracovními lágry. Po osvobození Polska vynaložil Červený kříž velké úsilí, aby uloupené děti našel a vrátil rodičům, výsledek byl však mizivý.
Román je psán formou vzpomínek hlavního hrdiny a odehrává se na části území Západní Ukrajiny a Běloruska, které bylo středem zájmů Polska a SSSR a o které se jako o menšinové území ani jedna strana řádně nestarala. Hrdina se účastní tažení v polském vojsku v r. 1939 a vrací se do území, obsazeného sovětskou armádou. Je vysídlen na Sibiř, pracuje v kolchoze a nakonec bojuje proti Němcům v Kosciuskově armádě. Po válce se konečně usadí na břehu Odry. Román je psán dialektem, který dokresluje odlišnost hrdiny i jeho kraje, a vypovídá o méně známých skutečnostech 2. světové války.
królowa Bona
Bohaterem tej powieści jest każdy, kto stoczył trudną, heroiczną walkę w obronie Warszawy, skazanej przez najeźdźcę na wymazanie z mapy Europy, każdy kto ratował jej ludzi, zabytki, dobra kultury,kto cierpiał, krwawił, stracił najbliższych i rodzinny dom, kto był wygnany z tej dwudziestowiecznej Kartaginy, ale do niej powrócił, by odbudować stolicę i stwierdzić, że nigdy miecz Syreny nie wypadł z jej ręki.(z obwoluty)