Helena Beguivinová Livres

"Michel Marini avait douze ans en 1959, à l'époque du rock'n'roll et de la guerre d'Algérie. Il était photographe amateur, lecteur compulsif et joueur de baby-foot au 'Balto' de Denfert-Rochereau. Il y a rencontré Igor, Léonid, Sacha, Imré et les autres, qui avaient traversé le Rideau de Fer pour sauver leur peau, abandonnant leurs amours, leur famille et trahissant leurs idéaux. Ils s'étaient retrouvés à Paris dans ce club d'échecs d'arrière-salle que fréquentaient aussi Kessel et Sartre. Ils étaient liés par un terrible secret. Cette rencontre bouleversa la vie du jeune garçon. Parce qu'ils étaient tous d'incorrigibles optimistes." [Source : 4e de couv.]

Výbor statí známého západoevropského odborníka čtenáři umožňuje získat další teoretické poznatky o józe a pochopit ji hlouběji.

První část rozsáhlé práce předních odborníků věnovaná mystice v různých kulturách světa, od nejstarších dob až po současnost. V prvním svazku se čtenář seznámí s mystickými aspekty šamanismu (pojednání věnované této otázce napsal Mircea Eliade, autor obsáhlé monografie Šamanismus, česky Argo, 1997), mystikou řeckou (Leucon Agathias), římskou (Joel Schmidt) a židovskou (Serge Missatkine).

Rozsáhlá kniha, nabízející nespočet tipů, úkolů a her, které vám pomohou procvičit vaši paměť a dále ji rozvíjet. Čtenář zde najde srozumitelné informace o tom, jak jeho paměť funguje a jak s ní zacházet, aby sloužila co nejlépe a nejdéle.

Příběh dnes nejpočetnějšího severoamerického indiánského kmene z pera francouzského badatele začíná mýty o původu Navahů, svéráznými náboženskými představami obohacenými idejemi obyvatel sousedních puebel. Autor se však zaměřuje především na období let 1540–1990, od počátků prvních kontaktů se Španěly přes boje s Američany až po definitivní usazení v rezervaci a současný život, který se od života ostatních kmenů USA výrazně liší. Kniha obsahuje řadu fotografií a nákresů.... celý text

Kniha Éra prázdnoty je první knihou G. Lipovetského, která vyšla ve Francii již v roce 1983. Tenzo francouzský esejista a sociální myslitel je přijímán jako mimořádně výstižny a zároveň kritický komentátor obrazu druhé poloviny dvacátého století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání soudobých jevů "současného individualismu" se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho současného života, respektive projevů soudobé západní civilizace. Ve svých dalších knihách rozvíjí Gilles Lipovetsky základní okruh témat naznačených v Éře prázdnoty.

René Girard vychází z toho, že v okamžiku, kdy je společnost v krizi nebo je ohrožena, kdy se na ni sesunou pohromy – epidemie, zemětřesení, sucho, politická nestabilita atp. – vzniká chaotická situace, padají pravidla, kterými se soužití řídí, mizí veškeré rozlišování, jakékoli rozdíly. Beztvará masa se neptá po příčinách, ale hledá viníka, aby se mohla znovu identifikovat – tím viníkem je někdo cizí, kdo se od ní odlišuje, kdo je poznamenaný jako Oidipús (kulhá, má jedno oko nebo hrb atp.). Tím, že se masa vrhá na toho odlišného, kolektivní vraždou na něm vybíjí své pudy, znovu se stmeluje, vrací se k původnímu pravidelnému chodu. Viník – obětní beránek – se tak stává jejím zachráncem, kolektivní vražda se nyní mění na mučednickou smrt. Oběť se stává spasitelem a tak je v zástupných rituálech uctívána. Autor při dešifrování různorodých mýtů ale i biblických témat odhaluje právě tento mechanismus opakovaného perzekučního násilí a nanejvýš aktuálně přispívá k pochopení naší vlastní situace ve světě posedlém neustálou modernizací a inovací – bludném kruhu bez identity a diferenciace.

Le corps de Jürgen von Geyersberg, riche héritier de Souabe, est retrouvé décapité et castré. Saisis de l'affaire, le commandant Pierre Niémas et Ivana Bogdanovic, électron libre de la PJ, remontant la piste de la Pirsch, une chasse mystérieuse, multiplient les rencontres étranges qui les conduisent jusqu'aux Chasseurs noirs, un bataillon de criminels enrôlés par Himmler pour traquer les Juifs.

Co je to vlastnictví aneb Hledání principů práva a vlády (1840) je poměrně raný, ale snad nejznámější text Pierra-Josepha Proudhona. Začíná často citovanou větou „Vlastnictví je krádež.“ Nutno upřesnit, že nebrojí proti jakémukoli soukromému vlastnictví, ale spíše proti vlastnění nemovitostí, pozemků, a výrobního kapitálu, které vynášejí kapitálový zisk, považovaný za neoprávněný. Dopis panu Blanquimu o vlastnictví (1841) je věnován Adolphu Blanquimu, což byl bratr známějšího francouzského revolucionáře Augusta Blanquiho. Adolphe Blanqui, profesor ekonomie, se totiž postavil za Proudhona, když mu hrozilo stíhání za pojednání Co je to vlastnictví. Ve skutečnosti jde o jakési jeho pokračování, v němž rozvíjí a upřesňuje své názory.