Frontmatter -- Contents -- Uganda -- Union Of Arab Republics -- Union Of Soviet Socialist Republics -- United Arab Emirates -- United Kingdom -- Appendix The British Islands -- United Kingdom Dependent Territories -- United States Of America -- Upper Volta -- Uruguay
Práce vznikla z přednášek konaných autorem v propedeutickém kursu v letech 1979 - 1980, který byl určen pro aspiranty a mladé vědecké pracovníky.
Právní propedeutika je určena studentům práv jak tradičního univerzálního studijního programu, tak i právních specializací. Může dobře sloužit též uchazečům o studium práva a všem, kdož se o právo zajímají. Má vést čtenáře k osvojení základní právní terminologie, seznámit je se základními instituty ústavněprávní problematiky, přiblížit jim legislativní proces a naučit je základům práce se zákony a s dalšími prameny práva, jakož i je informovat o náplni činnosti v hlavních právnických profesích včetně etiky právnického povolání.
Kniha je první českou prací podávající systematický výklad srovnávací právní vědy. Od obdobných prací zahraničních se liší svou koncepcí a také tím, že se nezabývá jen komparatistikou soukromoprávní, ale též komparatistikou ústavní. Ve svém obsahu práce nejprve probírá teoretické problémy srovnávací právní vědy a na základě toho pak čtenáře seznamuje se zvláštnostmi tzv. velkých právních systémů, tj. kontinentálního (románsko-germánského), anglo-amerického a islámského, k čemuž připojuje stručnou informaci o právu africkém, indickém a dálně východním. V závěru se práce zabývá otázkami sbližování resp. sjednocování práva.
Na svá studia na právnické fakultě a pozdější vědeckou a akademickou práci vzpomíná Viktor Knapp.
Reprint původního vydání z r. 1947. Upravila Markéta Šálená. Problém nacistické právní filosofie, který nenapsal ještě prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. Viktor Knapp, DrSc., ale jen dr. Viktor Knapp, je však pro všechny, kdo se setkali s jeho pozdějšími texty, skutečným překvapením. Ačkoli jde o Knappovo velice rané dílo, nalezneme v něm již onen nezaměnitelný knappovský sloh a brilantní logiku, jaké jsme uvykli u jeho vrcholných prací, a nebýt vročení oné knihy do roku 1947, mohli bychom hádat, zda ji psal ještě na sklonku 80. let nebo až dlouho po roce 1989. To platí třeba o jeho úvahách, jak by rozhodoval jako soudce Ulpianus (či Hugo Grotius) podle našeho občanského zákoníku, o významu římského práva pro moderní právní vědu, konec konců i o zkoumání úlohy strany či stran (hnutí) v životě společnosti (podobnost s naší nedávnou minulostí se zde přímo vnucuje), nebo o tom, že autoritativní vůle nemusí být projevena vždy jen slovy. Závěr k němuž autor po obsáhlé argumentaci dospěl, by mohl korunovat kteroukoli moderní publikaci: zatímco vědecký pozorovatel vyvozuje závěr z premis, jedině k absurditám se dochází tehdy, jestliže je závěr předem dán a premisy se k němu teprve dodatečně hledají.
