Kniha představuje portrét temperamentního amerického vojáka. Jeho muži svým bojovým vystoupením přispěli k vytvoření nových podmínek poválečné rekonstrukce Evropy, které umožnily i založení naší republiky. Od Pershinga se učili také budoucí velitelé amerických vojsk ve 2. světové válce generálové Marshall, MacArthur, Eisenhower, Bradley a Patton.
Největší osobnosti tří tisíciletí. Fakta, mýty a záhady kolem lidí, kteří ovlivnili dějiny. Postavy, jež posunuly lidstvo vpřed, i velikáni plní rozporů a protimluv. O příčinách triumfů i lidských omylů a selhání. Zanikla Šalamounova říše kvůli dluhům? Odkud bral Jan Žižka válečné inspirace? Za kolik prodali Johanku z Arku? Kolik bylo Shakespearů? Byl Bonaparte císařem republiky?
43 portrétů od George Washingtona po Baracka Obamu Již třiačtyřicet mužů složilo slavnostní přísahu, čímž se stali jedněmi z nejmocnějších lidí světa – prezidenty Spojených států amerických. Diplomat, publicista a spisovatel Ivan Brož se v obsáhlé publikaci snaží postihnout životopis jednotlivých prezidentů a jejich přínos a vliv vnitropolitický a zahraničně - politický. Neopomíjí však ani ekonomické či obecně politické kroky, ani jejich život soukromý.
Příběh špionů je starý jako lidstvo samo. Jak šly dějiny, tak se odvíjely i příběhy spojené s výzvědnými akcemi. Zřejmě vůbec poprvé bylo zaznamenáno nasazení vojenských vyzvědačů asi v roce 1296 před n. l. Při pokusu o obnovení egyptské moci v Sýrii se střetl faraon Ramesse II. s vojskem chetitského krále Muvatalliho. Egyptští špioni dokázali v předstihu podat faraonovi přesné zprávy o vojsku nepřítele a o plánu jeho tažení. Je lhostejné, zda špiony nazýváme zvědy, špehy, vyzvědači, průzkumníky, pátrači, rozvědčíky, tajnými agenty nebo zpravodajci. Podstata zůstává stále stejná. Vytěžit maximum možných a hlavně hodnověrných informací o sledované zemi, o jejích strategických plánech stejně jako o jejích politických osobnostech u moci i o těch, které se takovými teprve mohou v blízké perspektivě stát. Nezastupitelným úkolem zpravodajských služeb, který se prolíná tokem dějin, je včas varovat před skutečnými či potenciálními nepřáteli. Čtenář se z příběhů některých špičkových špionů dozví, jak v historickém kontextu byla jejich činnost organizována a jakým mezním situacím a mnohdy i nešťastným osudům byli vystaveni.
Jestliže slavný anglický dramatik irského původu George Bernard Shaw prohlásil, že atentát je extrémní formou cenzury, pak je na místě otázka, co představuje atentát, který selhal. Jistě jde o stejně odsouzeníhodný čin jako zdařilý atentát, i když soud jej obvykle posuzuje "pouze" jako pokus o vraždu. Faktem je, že ti, kteří přežijí pokus o atentát, mají prostě štěstí. A strůjci nepodařeného atentátu? Někdy má atentátník obyčejnou smůlu, když selže detail. Jindy se mu zase jedná jen o to, aby se zviditelnil. Nicméně každý nezdařený pokus o atentát, o nichž pojednává tato publikace, a to od Napoleona až po současnost, má svůj osobitý příběh.
Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.
"Je to přívětivý muž, který by se rád stal prezidentem, a přitom nemá pro tento úřad potřebnou kvalifikaci." Snad již nikdy více se významný americký publicista Walter Lippman, elitní komentátor listu New York Herald Tribune, tolik nemýlil jako v roce 1932, když takto hodnotil muže, který byl pak čtyřikrát zvolen prezidentem Spojených států amerických. Fakta i souvislosti ukazují, že žádný americký prezident, snad s výjimkou Abrahama Lincolna, neměl tak hluboký vliv na dějiny USA. Jasně dokazují, že Franklin Delano Roosevelt byl strhující vůdce, který samozřejmě měl chyby a nedostatky, ale dokázal obratně využívat osobního charismatu, aby přesvědčil, že v konečném součtu pozitivní znaky převážily nad negativy. Konsolidoval a obnovil demokratické principy i tím, že posvětil státní zásahy do ekonomiky a skoncoval s izolacionismem. Patří k jeho velkým zásluhám, že své krajany upevňoval v optimismu, humanitě a pevné víře v demokracii v dobách, kdy byla na celém světě vážně ohrožena. Svět však nejvíce oceňoval skutečnost, že byl především symbolem realistické politiky.
Do světa skrytého před očima veřejnosti v deseti dramatických příbězích zavádějí čtenáře zkušení autoři literatury faktu.
