Vzpomínky atletického trenéra Miroslava Kváče na dětství, jeho sportovní začátky, počátek trenérské činnosti a jeho úspěchy do roku 1982. Kváč zde popisuje styl tréninků, přípravu, závody i úspěchy jeho svěřenkyně Jarmily Kratochvílové. Jak sám uvádí: Domnívám se, že můj život byl bohatý na události. Byly v něm prohry i vítězství. Byly v něm skutečnosti tolik důležité pro sportovnce a trenéry.
Každý, kdo má rád svou zem, by podle našeho názoru měl umět odevzdat něco navíc. Spokojit se s pocity všedního dne nestačí. Jen prací navíc vznikají okamžiky hlubokého vnitřního uspokojení. A ty stojí za to. Jako ten večer devátého srpna 1983 v Helsinkách. Dozněla naše hymna. Jarmila Kratochvílová se ze stupně nejvyššího dívá na červenomodrobílou vlajku.Je šťastná. Vzpomíná na domov. Dosáhla vrcholku svého Eigeru, dotkla se hvězd. Na tenhle okamžik musela čekat moc dlouho. Plných sedmnáct let. A proto jsme náš společný příběh nazvali - Čekání.
Česká trenérská legenda na sklonku svého života odhaluje tajemství trenérské práce. Zákulisí funkcionářské špíny, intrikaření a politikaření jednotlivých aktérů, kteří představovali vrchol mocenské sportovní pyramidy konce osmdesátých let. Velice barvitě a bez příkras popisuje vzájemné vztahy s rodinou Jarmily Kratochvílové, které byly, a to zejména v závěru její sportovní dráhy velice složité. Závěrem přináší i osobní zpověď ze vzájemného vztahu s Jarmilou, jako ženou…