Veronika Válková écrit sous le pseudonyme d'Adam Andres.
V polovině 19. století začali do Japonska pronikat Evrpané a Američané. Kdo z nich by tušil, že v jedné okii dělá gejšám služku evropské děvčátko, které se právě díky svým znalostem evropských jazyků zaplete do spiknutí nejen gejš, ale i samurajů a možná nindžů...
Být něčí otrokyní nikdy nebyl Bářin sen. V rodině Lolliů se ale k otrokům chovají slušně, a tak tu Báře zas tak zle není. Pomalu zjišťuje docela překvapivé věci o běžném životě Římanů – příprava rybí omáčky garum a praní tog patří k těm nechutnějším. Postupně je ale zapletena do záhady ztracených klíčů, na jejímž vyřešení závisí osud celého domu Lolliů a možná i něčí život!
Bára si myslela, že jediná věc, kterou musí na královském zámku zařídit, je získat od Marie Terezie propouštěcí list z vojny pro svého kamaráda Vojtu. Jenže situace se poněkud zkomplikovala jednak Bářiným nerozumným přáním zkusit prožít pár dní jako princezna, jednak záhadným soubojem, jehož náhodnou svědkyní se stala, a také příchodem tajuplného nočního návštěvníka do jejích komnat. Bára tedy musí ještě vypátrat, s kým se to královna po nocích tajně schází, zorganizovat dostaveníčko arcivévodkyně Marianny s francouzským vikomtem a zařídit, aby Marie Terezie NEZAVEDLA povinnou školní docházku... Přitom zjišťuje, že mít hromadu sourozenců není taková paráda, jak si myslela, a že princezny mají režim jako v polepšovně.
Bářina první cesta do minulosti vedla před Tróju zrovna do okamžiku, kdy se hrdina Achilleus hádal s Agamemnonem. Po návratu Bára zjistila, že za tu hádku zaplatí životem Achilleův přítel Patroklos. Od té doby se snažila dostat zpátky, aby Achillea varovala a po mnoha pokusech se jí to skutečně podařilo! Jenže – místo v táboře Achájů se řízením osudu ocitla v obléhané Tróji. Rychle zjišťuje, že znalost řeckých bájí je tu dost k ničemu, že s Paridem a Helenou se to má úplně jinak a že jí možná začíná ležet na srdci víc osud Trójanů než Achájů. Jenže osudy hrdinů obou stran jsou tak propojené, že pokud má přežít trojský princ Hektór, musí zůstat naživu i Patroklos. A tak Báře nezbývá, než se vydat na životu nebezpečnou cestu do tábora Achájů...
Bára se podruhé ocitá v minulosti, tentokrát v opuštěném městě, kde pozoruje muže převážející mrtvoly. Vyděšená se domnívá, že lidé se schovávají před vrahy. Ráno zjistí, že město má hradby a hlídající vojáky, což jí znemožňuje únik. Naštěstí potká Petra, který ji ukryje na půdě domu, kde žije s dalšími chlapci, a ti jí shánějí jídlo a další potřeby. Bára se postupně dozvídá, že se nachází v nacistickém ghettu během druhé světové války. Na svých toulkách potkává další postavy, jako je student Max, kterému museli amputovat ruku bez narkózy, a starou paní Blumenfeldovou, která umírá hlady. Když její přátelé dostanou transportní lístky, Bára se rozhodne, že s nimi neodejde. Po návratu do současnosti se snaží najít jména chlapců z Terezína na internetu. Odhaduje, že jich je asi osmdesát, a s Petrem, kterému prozradila, že je z budoucnosti, si domluvila přesné datum schůzky. Jeho jméno najde snadno, ale nemůže uvěřit tomu, co čte, když se dozví, kam transporty z Terezína odjížděly a čemu unikla.
Ve Florencii kvete umění, ale také tu zuří boj o moc mezi rodem Medicejských a Pazziů. Bára se do něj zaplete úplně nevědomky - tajný vzkaz určený jednomu z Medicejských se totiž omylem ocitne právě u ní. Situaci jí pomohou vyřešit její přátelé Sandro a Lionardo. Nádavkem Bára rozluští staletou záhadu - komu vlastně patří úsměv Mony Lisy.
Za sedmileté války válčily Francie a Británie i v Severní Americe. V hustých lesích u Velkých jezer se to hemží vojáky i indiány a bezpečno není ani ve francouzské pevnosti, kde Bára našla útočiště – Angličané se chystají k útoku a na Báru navíc padne podezření, že pomohla uprchnout zajatému indiánovi. Potká však někoho, koho by tu vůbec nečekala... Historička Veronika Válková ve svých knihách přenáší čtenáře do skutečné, reálné historie, kde spolu s Bárou zažívají napínavé chvilky, zároveň se toho ale také hodně dozvědí.
Život na vesnici v době panování císařovny Marie Terezie vypadá celkem poklidně, jako by jedinou mrzutostí byla robota na panském a jediným povyražením tancovačka v hospodě. Ale ve skutečnosti je to jinak. Hanči z největšího statku nutí otec do sňatku proti její vůli a Vojtu, sirotka, který se po Hanči může uvzdychat, chce zase otčím připravit o střechu nad hlavou. Práci mu usnadní právě Hančin otec, který nechá Vojtu odvést ke dragounům, aby mu za Hančí neběhal. Takovou nespravedlnost nemůže Bára nechat jen tak. Jenže peníze na to, aby Vojtu z vojny vyplatila, nemá. Pak si vzpomene na písničku, ve které se zpívá sama královna ceduličku psala, aby šohajka z té vojny dostala, a rozhodne se, že Vojtovi vyprosí milost přímo u Marie Terezie. Do Vídně ovšem musí pěšky, cesta je dlouhá a nebezpečná, kdo ví, jestli se tam vůbec dostane... První vydání. -- zdroj: www.legie.info --
Sága o Halldorovi z Mortaluny je chronologicky druhá kniha cyklu Wetemaa.
Až budou uloženy kosti krále Uda, který stál u počátku bojů o zemi Éllad, v královské hrobce v hoře Mirabatu, bude země Éllad sjednocena. Tak praví věštba. Řízením osudu se však Udovy ostatky před staletími dostaly do Jižního Edagwonu, a tak Gudleifrovým družiníkům nezbývá než zamířit přes moře do končin, kam nikdy předtím žádný Éllaďan nevkročil, ale kde složí kosti nejeden člen Gudleifrova poselstva...... celý text
