Monika Seidl Livres

Humorný příběh soužití novinářky Rózy a labradoří holky Madly dostává nový rozměr. Kočičí rozměr. Róza váhá. Ustojí další porci všudypřítomných chlupů v bytě a fakt, že kočka je na rozdíl od psa 3D, tedy že se nepohybuje jen po ploše, ale neustále šplhá někam vzhůru? Těžko, myslí si její syn. Neměla by si do života přibrat spíš nějakýho chlapa než kočku? Rozhodně měla, myslí si její kamarádky. A k čemu potřebuje drzou a ukecanou kočku, když už má doma hodnýho psa? K ničemu, myslí si ten pes. Tedy psina – Madla Labradorová, která život své paničky už víc než rok komentuje a nenápadně diriguje. A nepotřebuje nikoho dalšího, kdo by jí do toho mluvil.

Róza, vedoucí lifestylového magazínu, se ocitá v nečekané krizi, když ji manžel podvádí a ona ztrácí práci. Po odchodu z luxusního bytu se stěhuje do menšího pronájmu a přijímá novou pozici redaktorky na webu o domácích mazlíčcích. Její syn Adam jí jako dárek přináší štěně labradora, což Róza příliš nepřivítá, protože si není jistá, zda je vhodná majitelka psa. Místo psaní o celebritách se tak ocitá uprostřed psího světa, kde se setkává s různými lidmi, od důchodců po bezdomovce, kteří mají společného právě svého psa. Róza se snaží najít smysl v této nové realitě, ačkoliv se jí některé z pejskařů stávají přáteli. Přesto stále váhá, zda si štěně, které pojmenuje Madla Labradorová, ponechat. Zvažuje, co s ním bude, pokud se rozhodne ho vrátit do útulku. Jak se však ukazuje, Madla má schopnost měnit nejen svůj vlastní život, ale i Rózin. Ačkoliv Róza netuší, že její labrador se stane sarkastickým komentátorem jejích životních situací, obě postavy si navzájem pomáhají najít nový směr.

Příběh je umístěn do sevřeného rámce několika minut, kdy se hlavní hrdina – v situaci značně paradoxní – ocitá v kómatu. Před očima mu probíhá celý život, a to již od fáze prenatální. Je to život outsidera, jemuž se téměř nikdy nedaří, který od dětství až do této chvíle střídá fáze naděje a jejího nenaplnění, průšvihů, nedorozumění a trapností. Přitom jde o člověka čistého, plného ideálů – ideálů nijak „velkých“, ale lidsky všedních, těch nejpřirozenějších – touhy po hezkém vztahu, rodině a dětech, po životě s opravdovými nezištnými přáteli. Všichni po naplnění těchto ideálů toužíme a alespoň čas od času nám je osud nadělí. Pokud nejsme vyslovenými smolaři… V novele se líčí ve zkarikované podobě různě pokřivené lidské vztahy. Ty ve většině případů nejsou výsledkem zlé vůle, ale spíše neobratnosti a neschopnosti žít svůj život opravdově, umět se vůči druhému otevřít. Vlastně jen Pepa, smolař, ale v podstatě věčný optimista, to neustále zkouší. Zdá se, že marně, ale nakonec dostane novou, velmi zvláštní šanci. Novela – jakási černá komedie – vychází ze scénáře Jána Nováka a Jaroslava Sauera k filmu Pepa. Smolařem proti své vůli.