Michaela Zuklínová Ordre des livres

Čtvrtý svazek základní vysokoškolské učebnice obsahuje výklad dědického práva podle hlavy III části třetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Kniha navazuje na první tři svazky, které čtenáře provedly obecnou a rodinnou částí a obecným výkladem k věcným právům. Dědické právo po přijetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. doznalo ve srovnání s jinými částmi občanského práva hmotného největších změn, zejména co se týče posílení testovací svobody zůstavitele. Zároveň je nyní jednou z nejsložitějších oblastí soukromého práva. Učebnice postupuje přehledně od základních zásad dědického práva a výkladu pojmu subjektivního dědického práva k jednotlivým dědickým titulům. Podrobně je vysvětlena jejich podstata, pořadí podle síly i jejich podstatné náležitosti. Výklad zákonné dědické posloupnosti jako nejslabší dědický titul je doplněn o názorné grafy dědických tříd. Předposlední kapitola učebnice obsahuje důležité procesní souvislosti projednání pozůstalosti soudem podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a také praktické informace o přechodu dluhů na dědice. Kniha je dílem předních českých civilistů působících na Právnické fakultě Univerzity Karlovy i v právní praxi. První svazek učebnicového kompletu byl oceněn jako nejlepší právnická publikace a nejlepší učebnice Univerzity Karlovy za rok 2013.

Druhý svazek učebnice občanského práva hmotného je věnován nové úpravě rodinného práva obsažené v občanském zákoníku z roku 2012. Kniha je dílem našich předních odborníků na české rodinné právo. Vymezuje pojem rodinného práva a dále zahrnuje výklad otázek týkajících se manželství a registrovaného partnerství, vzniku a určování rodičovství, vztahů mezi rodiči a dětmi, osvojení, náhradních forem péče o dítě a nestatusového soužití lidí.

Druhý svazek zahrnuje výklad závazkového práva, smluv, cenných papírů a odpovědnosti za škodu.

Aktualizované a doplněné vydání prvního svazku učebnice občanského práva hmotného, který získal ocenění za nejlepší právnickou publikaci a za nejlepší vysokoškolskou učebnici roku 2013. Kniha je dílem našich předních civilistů, kteří působí v akademické sféře i právní praxi. Zahrnuje výklad týkající se obecné části nového českého soukromého práva.

Třetí svazek vysokoškolské učebnice navazuje na první díl věnovaný obecné části nového českého občanského práva a oceněný jednak jako nejlepší právnická publikace, jednak jako nejlepší vysokoškolská učebnice roku 2013. Kniha je dílem našich předních civilistů, působících jak v nejvyšší akademické sféře, tak v právnické praxi.

Věcná práva jsou konglomerátem práv, která spojují tři charakteristické rysy: Předně, jejich předmětem je „věc“, „věc v právním smyslu“. Věcí v právním smyslu se rozumí všechny věci hmotné (nemovité a movité) i nehmotné, vše, co je odlišné od člověka, je pro člověka užitečné (což se vyjadřuje v jeho majetkové hodnotě) a je ovladatelné; také zvíře je po právní stránce věcí, ledaže jde o jeho podstatu živého tvora. Některé věci jsou z právního obchodu vyloučeny, popř. jejich obchod je omezen, z různých důvodů, různými zákony – např. vojenská technika, narkotika, nebeská tělesa. Druhým rysem je, že věcná práva jsou absolutní práva (mají absolutní povahu), to znamená, že působí vůči všem, erga omnes (kdy všichni ne-oprávnění mají povinnost toho, kdo má právo, nerušit, nepřekážet ve výkonu jeho práva). Třetím rysem věcných práv pak je skutečnost, že lpí na svém předmětu. To znamená, že věc je předmětem věcného práva bez ohledu na to, kdo je právě jejím vlastníkem. Tento titul by měl být tím, co dlouhá léta schází nejen na knižním trhu, mezi studijními pomůckami, ale také v české civilistické nauce: může dobře představovat první krok na cestě k obnovení postavení, která věcná práva vždy měla, i pokusit se přivést – nejen studenty, i když ty především – ke čtení vhodnějšího textu, než jaký představují jimi dnes tak oblíbené „poznámky“.

Nejdůležitější změnu našeho právního řádu, rekodifikaci soukromého práva provedenou zákonem č. 89/2012 Sb., komplexně vykládá komentář kolektivu autorů pod vedením prof. JUDr. Jiřího Švestky, prof. JUDr. Jana Dvořáka a prof. JUDr. Josefa Fialy. Komentář poskytuje výklad všech ustanovení nového občanského zákoníku, přináší vysvětlení nových institutů, upozorňuje na odlišnosti od předchozí úpravy a obsahuje informace o souvisejících předpisech, českých i evropských, včetně odkazů na relevantní odbornou literaturu. Dále obsahuje výňatky z důvodové zprávy a cituje judikaturu, která je použitelná i po nabytí účinnosti nové právní úpravy. Zaměřuje se na praktické dopady nové právní úpravy. Komentář, s autorským kolektivem složeným z vysokoškolských pedagogů, advokátů a notářů, usnadňuje řešení počátečních aplikačních a interpretačních problémů, které při uvádění nového občanského zákoníku nastanou. Je určen pro širokou právnickou a podnikatelskou obec. Rozsáhlý komentář vychází od ledna 2014 v šesti svazcích, přičemž jednotlivé části byly publikovány v průběhu roku 2014. Dílo získalo na Karlovarských právnických dnech Autorskou cenu 2015 za nejhodnotnější právnickou publikaci roku.

Patřím k těm, kdo v roce 2000 začínali spolu s prof. JUDr. Karlem Eliášem připravovat nový kodex soukromého práva. Hlavním důvodem napsání tohoto komentáře byla moje snaha vysvětlit podrobněji konkrétní ustanovení nově upravující právní skutečnosti a doplnit tak vcelku obsáhlou důvodovou zprávu k novému občanskému zákoníku. Zde je třeba připomenout, že jako zpracovatelé zákonného textu nového občanského zákoníku jsme byli vedeni snahou usnadnit kodexu jeho uvedení do praxe a proto jsme důvodovou zprávu po přijetí zákona aktualizovali. Přes tuto skutečnost v ní však nemůže být samozřejmě uvedeno vše potřebné pro správnou praktickou aplikaci jednotlivých ustanovení. Vznikají tak pochopitelně pochybnosti o obsahu jednotlivých zákonných ustanovení, o jejich smyslu, nejednou se stane, že právník, který text kodexu čte a vykládá, jej pochopí jinak, než si kontext a ideje kodexu žádají. Je to dáno i tím, že všichni, kdo v českém právním prostředí žijeme a pracujeme, uvažujeme nutně v rozměrech, který odpovídá textu a duchu překonaných soukromoprávních předpisů, myslíme způsobem, který jsme se naučili na fakultě. Neseme v sobě určité břemeno minulosti. Že tomu tak opravdu je, můžeme vidět na studentech, kteří tuto zátěž nemají. Jim nečiní nové právo a nové myšlení o něm naprosto žádný problém – do značné míry jen pokračují v tom, co znají z římského práva. Ke komentáři v publikaci mohu jen říci, že není v současné době dost dobře možné napsat více. Prosím proto laskavé čtenáře, aby omluvili, že dnes přicházím s komentářem jen k ustanovením o právním jednání. Mám ale za to, že jde o pasáž zákoníku, která si přednostní uchopení zaslouží. Byla bych velmi ráda, aby moji právničtí kolegové našli na následujících stránkách odpovědi na otázky, které je zajímají. Budu ale stejně poctěna, budou-li s mými názory polemizovat. Vždyť „klasická“ teoretická diskuse nám, myslím, dost chybí.