Patnáct pohádek z lesa, o lese a o jeho čarování v dětské duši. Třetí kniha pohádek spisovatelky a básnířky Ludmily Klukanové inspirovaných lesem jsou plné tradičních nadpřirozených bytostí, obyčejných vesnických lidí i fantazijních postav. Pohádky, v nichž je jasně odděleno dobro a zlo, které je poraženo, jsou často zakončeny poučením. Všemi pohádkovými příběhy se táhne jako nit význam sepětí člověka s přírodou. Kniha vychází s ilustracemi Hany Paulové.
Krátké přemýšlivé texty autorky nesou pečeť jejího rukopisu včetně citu pro slovo, a mnohé sahají jak po esejistické formě tak i po poezii typické pro autorku.
Bibliografické vydání autorčiných veršů s originálními grafikami Františka Dörfla a Jindřicha Bošky.
Devatenáct pohádek pro mladší děti, jejichž hlavním tématem je příroda.
Pozdní čas nastal nám je příběh "zdivočelé země" očima ženy, očima milosrdnýma, laskyplnýma i očima plných slz. Příběh ženy, která zažila v mládí krutou kolektivizaci v 50. letech a po pádu totality navštěvuje ve zralém věku rodnou ves. Ožívají tu vzpomínky na řád života na statku, na první lásky, historie starého rodu a objevují se nečekané souvislosti.
Prostřednictvím vyprávění a rozhovorů přibližuje autorka životní cestu i dílo čtyř moravských malířů - Jindřicha Boška, Františka Dörfla, Ladislava Nováka a Stanislava Pojera - spojených s regionem Vysočiny. Autorka představuje poutavou beletrizující formou své přátele - výtvarníky. Vyprávěné pasáže se střídají s přímou řečí samotných malířů; text líčí jejich rodinné zázemí, cestu k výtvarnému umění, další životní osudy, setkání s určujícími osobnostmi či názory na uměleckou tvorbu. Kapitola "Mezi a za" přináší zajímavý esejistický portrét třebíčského výtvarníka Ladislava Nováka, výrazné postavy českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století.
K životnímu jubileu významné současné autorky vydaný výbor z díla, který obsahuje nedostupné i doposud nepublikované kapitoly. V těch je ztvárněna s působivou vnitřní silou vazba s krajinou, rodinou a tradicí. Výbor z celoživotního prozaického i básnického díla zajímavé české autorky, která většinu své tvorby věnovala zachycení postupných proměn venkovského života, podává široký průhled do života našich předků.
V krátkých lyrických prózách - souhrnně nazvaných Věno - se Ludmila Klukanová představuje jako básnířka pozapomenuté vesnice, kde dvory a zahrady, stavení kostel bývaly prostorem obehnaným bezpečím. Lidský osud je pevně vklenutý v přírodní čas, doprostřed hemžení a tlení, a takto nazírán stává se údělem, nad nímž se vznáší bouřková obloha i boží požehnání.
Soubor pěti povídek z vesnického prostředí, v současnosti málo literárně frekventovaného žánru. Jejich děj se odvíjí chronologicky od mytické minulosti až do současnosti. Autorka zde svým typickým stylem venkovské lyrizované prózy podniká cestu do hloubek lidské duše a tragiky osudu.
